Blocked heart

*Austine!*

Z pohledu Dylana :

,,Ahoj Jess" řekl slizky ten idiot. Podíval jsem se na Jess a ta měla slzy v očích a bylo vidět, jak je zmatená.

,,Být vámi, držel bych pusu zavřenou, jinak to tenhle malej nepřežije" ušklíbl se Jack a držel ubrečenému, zmatenému Austinovi nůž pod krkem.

Bylo mi ho tak líto, je to úplně nevinný kluk, nikomu nic neudělal a za moje chyby, za to, že jsem nechal Jess ať mě "unese" ze sídla lions, teď pyká malý Austin.

,,Austine" šeptla Jess a na konci ji přeskočil hlas.

Jack naznačil hlavou, ať zavřu dveře, což jsem bez váhání udělal.

,,Co chceš Wilsone?" vyprskl jsem a chytl Jessie za ruku, aby se trochu uklidnila.

,,Co chci? Ty prachy, který našemu gangu dluží tvoje máma" uchechtl se.

,,M-Máma umřela" snažila se Jess Jackovi zalhat.

,,Já vim, že žije ty naivko. Jinak bych už držel tebe a vyhrožoval Red Dragons ať nám dají prachy za tebe" odvětil a Jess na něj vykulila oči, společně se mnou.

Pomalu jsem svou druhou rukou sáhl za svoje kalhoty pro zbraň, když se na mě Jack nedíval.

U něj byli jen dva bodyguardi, takže jsem to neměl tak těžký.

Z pohledu Jessie :

Bylo mi tak špatně z Jacka a ještě víc ze mě, že jsem dostala Austina do takového nebezpečí a sebrala mu Dava. Je jako můj malej bráška, je pro mě celý svět. Vždycky jsem v jeho očích a úsměvu viděla i Dava, takže jsem kus jeho měla pořád u sebe.

Kdybych přišla i o něho po tom, co jsem přišla o Dava a tátu, nezvládla bych to.

Díky bohu tady pro mě furt byl Dylan, Alan, Amanda a už i mamka.

Ale na tom teď nezáleželo, protože nikdo z nich, až na Dylana, nevěděl, co se právě teď v téhle místnosti dělo.

Nic víc jsem nechtěla, než aby Austinovi ten debil nějak neublížil.

Když jsem viděla ten strach, slzy a zmatek v jeho očích, myslela jsem, že se na místě zhroutím.

,,Dylane, Jess už víme kdo je ten druhý 'gang'. Je to jen jeden člověk, považovali jsme ho za mrtvého, proto jsme neměli tušení, kdo to je, tak pak přijďte dolů" zakřičel ze zdola Alan a já na sucho polkla.

,,Zakřičte ano" vyhrožoval Jack. Když jsme se ani jeden nepohli, tak víc přitlačil Austinovi nůž na krk.

Ihned jsem vystřelila a udělala, co chtěl.

Všimla jsem si, že Dylan svírá v ruce pistoli. Bála jsem se, co chce udělat, aby to neuhrozilo Austina.

Z pohledu Alana :

Když mi odpověděla Jess, otočil jsem se a chtěl se vrátit k Am společně s Peggy, která šla se mnou, ale zarazil mě její pokřivený obličej.

,,Děje se něco?" zeptal jsem se ustaraně.

,,Něco je špatně" odpověděla mi. ,,A co?"

,,Vím jak Jess mluví a odpovídá, v jejím hlase byl strach a zmatek" řekla mi a já se zamračil.

Rozešel jsem se za Am do obýváku. ,,Chlapi zajdete-" přerušil mě dvojitý výstřel z horního patra.

Bez váhání jsem se tam rozeběhl a za mnou i kluci.

Vběhli jsme k Jessie do pokoje. Stál tam Dylan mířící k Jackově hlavě. Ten zase držel Austinovi nůž pod krkem.

Vedle Jacka ležela dvě mrtvá těla a Jess stála ubrečená u dveří.

,,Pusť ten nůž Jacku!" vykřikl můj syn a šťouchl ho do hlavy pistolí.

Ten se jen zasmál a řekl: ,,Myslíš, že mi vadí, když mě zabiješ? Nemám nic a nikoho, kvůli komu bych chtěl žít."

,,V tom se pleteš Jacku" snažil jsem se ho uklidnit novinkou, kterou jsem chtěl později Jess a Dylanovi sdělit.

Všichni na mě upřeli zrak a pozorně poslouchali, co vypustím ze svých úst.

,,Ten jeden člověk, ten údajný 'gang', co vás měl podporovat, ale vy jste ho vlastně taky nikdy nespatřili na vlastní oči, je tvůj otec Jacku" dořekl jsem a spatřil v jeho očích záblesk slz a zmatení.

,,LŽEŠ! Můj otec je mrtvý a ty sám si ho zabil" vykřikl rozpolceně.

,,To jsem si myslel taky, dokud mi to Peggy neřekla. Sám se je spolu s nějakými chlapi pokusil zabít po pádu letadla. Viděla ho" vyváděl jsem ho z míry a to se mi hodilo.

,,Když ten nůž nepoložíš, už ho nikdy neuvidíš. Přemýšlej trochu Jacku, vždyť je to jen malý nevinný chlapec" řekl jsem už skoro zoufale.

Jack se zavřel oči, zhluboka se nadechl, pak oči otevřel a byl v nich vidět žal.

Potom konečně nůž odložil a Dylan ihned chytl Jacka a odvedl ho do sklepa.

Jess se rozeběhla k Austinovi a skoro ho umačkala v objetí. To samě mně udělala Am.

Z pohledu Jessie :

Konečně to skončilo a já mohla obejmout Austina. Živého.

Brečeli jsme si navzájem do ramene a já ho nehodlala pustit. Jen jsem odtáhla hlavu a podívala se na něj.

,,Omlouvám se, nikdy jsem nechtěla, aby do toho zatáhli i tebe. Neodpustila bych si, kdyby se ti něco stalo" umluvila jsem se mu, on jen přikývl a znovu mě objal.

_________

S lítostí to říkám, ale tohle už je předposlední část Blocked Heart:( Ale ti z vás, co čtou moje příběhy a baví je, budu psát zase další, možná už dnes vyjde první kapitola❤ Bude to story s názvem Destroyed from inside, tak doufám, že se bude líbit, a že mě v ní co nejvíc podpoříte❤

With love A.❤