2.

18 1 0
                                    

Chci být neviditelná.

Stojí tu opřený o oknu se svými kamarády. Nechci tam. Ale musím. Hned vedle je třída, kde mám další hodinu a oni mi brání v cestě. Nadechnu se a jdu k nim. Když mě zaznamenají udělají mi cestu k třídě. Se sklopenou hlavou projdu kolem nich. Všiml si mě. Cítím na sobě jeho pohled.

***

"D [čti:"dí"], pojď se mnou do šatny. Nechala jsem tam učebnici." snažím se udělat ty největší stěněčí oči, abych přiměla svoji kamarádku seběhnout se mnou do přízemí ke skříňkám. "Nesnáším tě." stěžuje si Danielle, když se zvedá ze židle. Rychlostí závodního šneka se dostaneme k velkým dveřím, které vedou do bludiště skříněk.
Zrovna se směju nějaké 'velmi inteligentní' větě, kterou vypustila moje kamarádka z pusy, když vycházíme do velké místnosti. První řada patří třídě kam chodí i ON. A ON tam zrovna stoji a báli si věci do batohu. Zarazila jsem se. On taky. Dívali jsme se do očí. Byla to milisekunda, ale me se to zdálo jako věčnost. Nikdo nevěděl co dělat, nebo říct. Beze slova jsme kolem sebe prošli. On najednou začne zpívat. Ano, zpívat. Z nervozity? Netuším, ale s hlasitým zpěvem odchází a my si v klidu dojdeme k , pro nás velmi známému, místu.

.....


Nikol xxx

My life from WattpadKde žijí příběhy. Začni objevovat