4.

7 1 0
                                    

Adrian

Nemluví se mnou. Ani se mu nedivný. Ublížila jsem mu. Ale nemusí se chovat jako malá holka. O kom mluvím?
O Adrianovi. Můj spolužák. Na lyžáku mi vyznal city a já mu zlobila srdce.

Flashback:

Sedím na posteli a čtu si. Někde najednou klepe na dveře. "Ahoj, můžeš na chvilku?" promluví na známý hlas. "Co potřebuješ?" zeptam se s obavami v hlase. Asi tuším o co půjde. mi o tom psal. Nechci to řešit, ale než se naději sedíme sami u nás na pokoji. Moc děkuju holky! Bojím se. Nemumim lidi odmítat. "Asi víš, co ti chci říct." začne. "Musíme to řešit? Takový dle věci jsme řešili na základní škole." nechci být hnusná, ale si svůj první lyžák na střední chtěla užít a ne řešit city mého spolužáka. Nějak podobně jsem mu to i řekla. "Promluvíme si o tom budeme doma, dobře?" tohle jsem nikdy neměla říkat. I když jsem to tak nemysela, on si myslela, že tím získává nějakou naději. "Víš jak jsem říkal, že kdyby jsi chtěla jít třeba do kina napíšeš?" lehce kývnu na znamení souhlasu. "Pořád to platí." s těmito slovy odchází.

Pamatuji si ten smutek v jeho očích, když mě pak za pár hodin viděl líbat se na chodbě s ním.

.....


Nikol xxx

My life from WattpadKde žijí příběhy. Začni objevovat