Tony Hawkins

Kapitola 2

Tony's POVS

Ráno jsem se probudila a šíleně mě třeštila hlava. Včera jsem to trochu přehnala. Pomalu jsem si sedla, ale zaznamenala jsem vedle sebe pohyb a tak se tam i podívala. Vedle mě ležel Jack jen v trenkách a já vůbec nemam ponětí jak se to stalo.

Odvrátila jsem od něj pohled, ale vždy jsem se musela zase kouknout, protože jeho tělo je jedním slovem D.O.K.O.N.A.L.Ý.

Někdo zaklepal na dveře a tak jsem potichu řekla dále. Ve dveřích se objevil můj bratr a nesl sklenici vody a růžový prášek. "Na ségra tohle ti pomůže včera si se pěkně zřídila." řekl a usmál se. Poděkovala jsem mu a zapila prášek.  Co bych bez svého bratra asi dělala. 

Ještě chvíli jsem si zdřímla a když jsem se vzbudila již podruhé Jack už tu neležel. Koula jsem se na hodiny a zhrozila se, když jsem viděla ten čas. 4 hodiny odpoledne. "A do hajzlu." zaklela jsem a rychle se vyhrabala z postele. Koukla jsem se do svého notesu u koho mam dneska směnu a zjistila jsem, že u Willa.

V 5 tam mám být a vůbec nestíhám, protože jsem prostě Tony. Celá uřícená vběhnu do kavárny kterou řídí Will a rychle si hodím věci do šatny a modlím se, aby si Will nevšiml, že jsem přišla už zase pozdě, ale já mám na tohle prostě smůlu.

"TONY!!!" zaburácel hlas mého šéfa kavárnou a já se sklopenou hlavou šla do jeho kanceláře. "Už zase si přišla pozdě.. Jakou výmluvu pro mě máš tentokrát?" zeptal se s nadzvednutým obočím a čekal na odpověď. Tohle není dobrý už minule mi vyhrožoval, že jestli to takhle půjde dál, tak mě vyhodí a já zase musela přijít pozdě.

"Nebudu ti lhát Wille" řekla jsem a zhluboka se nadechla. "Byla jsem včera na párty a přehnala to s alkoholem a vzbudila se pozdě." Čekala jsem až mi na to něco řekne, ale on stále mlčel. Už jsem chtěla něco říct, když konečně zase začal mluvit on. "Tony, vím jak moc ty peníze potřebuješ, ale ještě jednou přijdeš pozdě a budu tě muset vyhodit. Tohle je poslední varování." řekl Will a já ho s radostí objala. "Díky, díky, díky." pištěla jsem a Will se jen smál. "A teď do práce." řekl a já mu se smíchem zasalutovala a utíkala do práce.

Dneska tu bylo živo, protože tu byla oslava narozenin, ale co to znamenalo pro mě? No přeci větší spropitné a tudíž více peněz. Myslím, že takhle jsem se už pěkně dlouho nenaběhala, tak jako dneska. Teď už mám konečně padla.

Došla jsem domu a neměla jsem sílu ani na sprchu. Padla jsem do postele a hned jsem usnula.

Pondělí ráno

Dneska jsem nezaspala a to chce potlesk. Dneska totiž na druhou stranu zaspal Tayler a tak jsem si ho pořádně vychutnala při buzení. Vzala jsem si do ruky svůj mobil a opatrně mu dala do uší sluchátka a na největší hlasitosti mu tam zapnula nějakej metal. Tak rychle jsem snad nikoho vstávat neviděla.

Rychle jsem začala utíkat k sobě do pokoje a slyšela jsem za sebou křičet naštvaného Taylera. Už jsem byla skoro v pokoji, ale to bych nebyla já kdybych nezakopla o práh a nenatáhla se tam na zem. Tayler nestihl zastavit a tak o mě zakopl a svalil se na mě.

"Nechceš se ze mě zvednou?" zakřičela sem zpod Taylera a on se na mě naschvál začal ještě vrtět. "Víš že ani ne, jsi docela pohodlná." zasmál se a ještě jednou se na mně pořádně zavrtěl a pak se teprve zvedl a pomohl mi vstát na nohy.

Dneska to bylo ve škole nějaký divný. Ráno jsem našla ve skříňce nějakej papír, že mám počkat po škole na tribunách u fotbalového hřiště a jelikož jsem děsně zvědavá tak tu už sedím. 10 minut už uplynulo a nikdo se tu stále neukazuje a tak se zvedám s tím, že půjdu, ale zastaví mě hlas tý mrchy Tiffany.

"Ó takže holčička se nám uráčila přijít." řekla a zasmála se. "Co mi chceš Tiffany." štěkla jsem po ní, aby se už konečně vymáčkla a já tady s ní nemusela ztrácet čas. " Co já chci. To je snad jasné. Chci aby si trpěla a to taky budeš." řekla a otočila se ke mě zády. Myslela jsem, že odchází, ale to jsem se mýlila.

Objevili se tu dva fotbalisti, kteří rozhodně nebyli od nás ze školy a Tiffany jim něco pošeptala a oni jen přikývli a blížili se ke mně. "Co vám ta děvka slíbila?? Vyspí se s vámi? ale no tak hoši snad tomu samy nevěříte." řekla jsem a stála sebejistě na místě, ale s nimi to nic neudělalo. Jeden z nich mě chytil pod krkem a hodil mě na jednu z laviček. Pěkně jsem si narazila záda a sykla jsem bolestí.

Ležím na zemi a nic nevidím jen tmu. Všechno mě bolí. Slyším nějaké hlasy, ale přijde mi jakoby byli odněkud z dálky. Poznávám v tom hlas svého bratra. "Tony!" Slyším jak někdo volá mé jméno, ale otevřít oči je pro mě příliš těžké. "Taylere" zachraptím a cítím jak mě bere do náruče. Po chvíli pod sebou cítím měkké sedačky od auta a v tu chvíli přestávám vnímat co se stalo...

ˇˇ Ahoj lidi já jsem Terka a doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit. Je to můj první příběh tak na to berte ohled. Děkuji moc.

PS: Nahoře máte fotku Tonyˇˇ