Tony Hawkins

Kapitola 19

Tony's POVS

Věděl jsem, že než přijde, tak se můžu schovat do křoví, ale neudělám to. Chci, aby tohle všechno skončilo ať mě to stojí cokoliv. Dělám to pro ty, které miluji. Jack, Tayler a Clary. Nad vzpomínkou nad nimi jsem se pousmála. Zhluboka jsem se nadechla a stiskla zvonek podruhé.
Teď vím, že už to bylo k něčemu, protože jsem slyšela, jak jde někdo po schodech a po chvíli jsem slyšela i blbé kecy Tiffany. Otevřely se dveře a vzápětí její kecy ustaly a objevil se zprvu její překvapený výraz a pak pohrdavý. "Aleee kdopak se na to tady objevil?" řekla svým upištěným hlasem. "Nechci se tady s tebou dohadovat. Pusť mě dovnitř a všechno v klidu proberem." řekla jsem a čekala co udělá. Nic neříkala a pustila mě dovnitř.

Seděli jsme u ní v kuchyni a Tiffany byla tak hodná, že mi dokonce udělala i kafe, ale spíš to bylo tím, že viděla, že jestli mi ho neudělá, tak jí tam kecnu ksichtem na stůl. Tiffany si sedla naproti mně a podepřela si hlavu rukama. "Tak co po mně chceš?" zeptala se a nadzvedla u toho své zmalované obočí. "Ty víš moc dobře, co po tobě chci." řekla jsem a udělala na ni arogantní úšklebek.

Tiffany toho na mě měla hodně, ale překvapilo mě, že na mě byla docela hodná. "Dávám ti týden na to, aby si pustila Jacka k vodě. Nemusíš pryč odtud. To po tobě nechci. Jakmile mi necháš Jacka, tak už tě nechám být. Je na tobě, jak to uděláš, ale pokud to neuděláš, tak víš, co dokážu." Musím přiznat, že sem z ní měla strach, přece jenom mi zvládla zlomit nohu a unést bratra a nechci vědět, co by dokázala dál. Všechno jsem jí odkývala. "Nečekala jsem, že na mě budeš takhle hodná a dáš mi týden na to se s Jackem rozloučit a děkuji ti za to. Moc to pro mě znamená a já ti proto slíbím jedno. Až se s ním budu rozcházet nebo jak to mám nazvat.." Na chvíli jsem se odmlčela. Říkalo se mi to tak špatně. "Udělám to ve škole, aby si věděla, že se to fakt stalo." Nic na to už neřekla a tak jsem se rozhodla odejít.

Když si pospíším, tak to stihnu ještě než se někdo vzbudí a budu moc schovat ten dopis a přepsat ho jen pro Jacka, který mu nechám až se s ním rozejdu, ale vím, že tento týden si s ním musím naplno užít, protože pak už na to nebude čas. Nevydržela jsem to a rozplakala jsem se. Vím, že tu pořád říkám, jak jsem drsná holka, ale nejde to. Brečím tu kvůli klukovi, který si po 3 letech uvědomil, že ke mě cítí to samý a udělal mě nejšťastnější holkou na světě. Spíš ze mě udělal konečně holku. Nikdy na tohle nezapomenu, ale teď se musím vzchopit. Otřela jsem si oči a odemkla dveře. Byla jsem tichá jako myška, abych neprobudila Jacka, který spal na gauči a na stolku před ním ležel můj dopis na rozloučenou.

Opatrně jsem vlezla do obýváku a Jack stále spal. Vzala jsem dopis ze stolu a vyběhla ke mně do pokoje, kde sem ho schovala do jednoho šuplíku ve stole. Stavila jsem se ještě u bratra v pokoji, který pořád spal. Byla jsem vážně šťastná a zároveň vážně smutná. Tento týden pro mě bude nejhorší a zároveň nejhorší v mém životě. Musím ukázat Jackovi, že ho z celého srdce miluji a že to co dělám je pro jeho dobro. Opět jsem slezla do obýváku a podívala se na Jacka a pak na hodiny. Bylo 6 ráno a já ještě nespala. Sice byl Jack roztažený přes celý gauč, ale já ho teď momentálně potřebovala víc než cokoliv a tak jsem se k němu namáčkla a vdechovala jeho vůni, která mě po chvíli uspala.

ˇˇPo dlouhé době díl. Vím jsem hrozná, že skoro vůbec nepíšu, ale teď jsem neměla nápady a hlavně ani náladu a čas. Tak se mějte a užijte si část.ˇˇ