Tony Hawkins

Kapitola 22

Jack's POVS

Nikdy by mě nenapadlo, že člověk může být takový jako Tiffany. Kluka má a nikdy se ke mně neměla. Teda dokud jsem nezačal chodit s Tony. Vždycky s ní měla problém a jelikož Tony má mě tak mě chce i ona. Proč mi tohle nikdy nedošlo. Vždycky to tak bylo. Tony něco dostala a Tiffany to hned musela mít taky. Jsou jen dvě věci, které se jí nikdy nepovedly. Mít takové přátelství s kluky jako Tony a mě. Nechápu, jak to mohla Tony všechno vydržet. Teď už vím proč mi to nechtěla říct a chtěla jít Tiffanyn z cesty. Tolik si toho vytrpěla a já to nikdy neviděl. Až doteď a hodlám s tím něco udělat.

Seděl jsem sám v kuchyni, když jsem o tom všem přemýšlel. Musím si o tom promluvit s Tony. Zvedl jsem se od stolu a šel po schodech nahoru rovnou do jejího pokoje. Nevím přijde mi to tu dost divný. Sice jsem tu byl jako doma, ale teď když tu jsem doopravdy doma se cítím blbě i když vím, že jim to nevadí. Všechno s nimi proberu. Budu jim platit a tak. Počkat co jsem to vlastně chtěl? Jo jasně už vím. Otevřel jsem dveře od jejího pokoje a rozhlídl se. Seděla za stolem a tak jsem si sedl na postel a čekal až mi bude věnovat pozornost.

Dělala si něco do školy a tak to chvíli trvalo, ale pak mi věnovala plnou pozornost. Sedla si ke mně na postel a podívala se na mě zkoumavým pohledem. "Něco tě trápí." řekla a sedla si ke mě na klín. Podíval jsem se na ni a objal ji. "Mrzí mě to." zašeptal jsem ji do záhybu na krku. "Nemá tě co mrzet. Ty za nic nemůžeš." řekla svým medovým,uklidňujícím hlasem, ale mě to moc neuklidnilo. "Ne Tony. Budu si to dávat za vinu, protože to tak je. Vždycky jsem viděl, jak se k tobě chová a nikdy s tím nic neudělal." řekl jsem a podíval se na ni se slzami v očích. Ona brečel jsem. Mnohým z vás to přijde jako slabost, ale pro mě ne. Dával jsem tím najevo Tony jak moc mi na ní záleží a jak moc ji miluji. "Neplakej." řekla a setřela mi slzu, která mi tekla po tváři. "Neplakej nebo začnu taky." řekla znova a já se usmál. "Ty teď nemůžeš plakat. Ty teď musíš být ta silná, protože já to nedokázal." řekl jsem a jemně jsem se usmál. Koukala se na mě zmateně.

Tony's POVS

Nemůžu být silná. Už ne. Dřív jsem byla to ano, ale teď už nechci. Mám přece Jacka a mám nárok být někdy slabá. Jack má ale pravdu, teď musím být silná. Pevně jsem ho objala. "Budu silná kvůli tobě." řekla jsem a políbila ho. "Teď zvedni svůj zadek z mé postele a jdeme do kina."
řekla jsem a drcla do něho loktem. "Máme přece jenom týden, tak si ho musíme užít." Jack vstal a řekl. "No to máš pravdu, tak to abychom vyrazili."  Chytil mě za ruku a já si vzala jen klíče a telefon a mohli jsme vyrazit. Vůbec jsme nevěděli, co dávají ani na co půjdeme, ale to nebylo důležité. Důležité bylo, že jsme byli spolu, že jsme měli jeden druhého a že jsme se nehodlali vzdát.

Stáli jsme před kinem a vybírali film na který bychom mohli jít. "Vidím to na komedii." řekla jsem a Jack mi přikývl na souhlas. Koukala jsem na obrázky a hledala jakej by mě mohl zaujmout. A bingo našla jsem ho. "Hele Jacku tamhle." ukázala jsem rukou na plakát, kde byla herečka z pitch perfect. "Jak přežít single." přečetl Jack nahlas. "To by mohlo být fajn." řekl a šel koupit lístky a já mezitím šla koupit popcorn a velkou colu. Sedli jsem si na svá místa a Jack si pře ze mě přehodil ruku.

Celý film jsme se smáli jako pominutí. Tenhle film byl moc dobrá volba. Zvedl nám oběma náladu a aspoň na nějaký moment jsme zapomněli na naše problémy. Dnešek byl plný problému, ale skončil krásně. Aspoň něco pozitivního se za dnešek stalo.

ˇˇDalší část je na světě.ˇˇ