Tony Hawkins

kapitola 20

Jack's POVS

Vzbudil jsem se a našel vedle sebe spát Tony. nevím jak se sem namáčkla, ale to mi bylo jedno. Přehodil jsem si přes ni ruku a sledoval jak oddechuje. Byla roztomilá. nevím, co bych si bez ní počal. Chci pro ni udělat něco hezkého. Pozvu ji do kina a pak na večeři a nebo jenom na tu večeři. No nevím ještě si to nechám projít hlavou. Nechápu jak je možné, že jsem to tak dlouho neviděl. Ona je ta pravá.

Opatrně jsem vstal z gauče, což byl nadlidský výkon, když jsem ji nechtěl probudit, ale nakonec se mi to povedlo. Šel jsem do kuchyně a rozhodl jsem se udělat lívance. Vím, že je má moc ráda. Dal jsem se do vaření a snažil se nedělat moc velký hluk, abych nikoho nevzbudil. Koukl jsem se ještě na čas a zjistil, že je 10. 

O hodinu později byli na stole připravený 4 porce. Opatrně jsem nakoukl do obýváku, abych zjistil jestli Tony pořád spí. Nespala. Měla otevřené oči a koukala se někam před sebe. "Dobré ráno princezno." řekl jsem a došel k ní. Lehce sebou cukla, ale hned se jí na tváři vykouzlil úsměv, ale ještě předtím jsem tam viděl náznak něčeho jiného. Snad strach? nejsem si jistý, ale asi se mi to jen zdálo. Políbil jsem ji do vlasů  a šel nahoru do Taylerova pokoje. Clary byla nejspíš v koupelně, protože v posteli nebyla a byla slyšet voda. A Ano říkají mi blesku.

Vzbudil jsem Taylera a řekl, že dole na stole má snídani a ať to řekne i Clary, že je ve sprše a že tam fakt lézt nebudu. Tayler po mně hodil polštář a rychle vyběhl z pokoje, aby mě netrefil. Smál jsem se jak exot, ale když jsem doběhl do kuchyně a podíval se na Tony něco mi tam nehrálo. Nebyla taková jako vždycky. Neusmívala se a byla zahloubaná a já musel zjistit nad čím tak usilovně přemýšlí a to bez debat. "Co se děje? a opovaž se říct, že nic. Vidím na tobě, že pořád nad něčím přemýšlíš." zeptal jsem se a ona sebou cukla a podívala se na mě přičemž rychle mrkala. "Neřeš to prosím." řekla a v očích měla zoufalý pohled. Chtěl jsem něco namítnout, ale do kuchyně přišel Tayler s Clary a tak jsem to musel nechat na později.

Všichni mi snídani pochválili za což jsem byl rád, ale zjistil jsem, že máma mě dneska potřebuje doma a nemohl jsem jí odporovat. Přijde mi, že už tam skoro nejsem. Vlastně nejsem, když jsem pořád tady. Šel jsem za Tony do pokoje a nakoukl dovnitř. Ležela na posteli a držela se za hlavu. Nevěděla, že tam jsem a to bylo dobře jinak bych tohle neslyšel. "Je to tak těžký, ale musím to udělat. Já ho tak miluji, ale bojím se, že mu něco udělá. Ta Tiffany mě tak sere!!!" zakřičela to do polštáře a v tu chvíli jsem vešel do pokoje. Teď to řešit nebudu a budu dělat, že jsem to neslyšel, ale tohle mi bude muset ještě vysvětlit a Tiffany za všechno zaplatí. "Zlato?" řekl jsem a ona ke mně zvedla pohled a falešně se usmála. "Volala mi máma a musím přijet domů, tak se uvidíme až zítra. Zvládneš to tady beze mě?" rejpnul jsem si do ní. a ona na to zakoulela očima. Zvedla se z postele a objala mě. "Zvládnu to, ale musíš mi slíbit, že se zítra doopravdy uvidíme." zahuhlala mi do mikiny a já se zasmál. "Slibuji." řekl jsem a políbil ji. Vzal jsem si ještě tašku s věcmi a vyrazil k autu.

Přijel jsem před barák a akorát chtěl odemknout, když mi odemkla máma. Dívala se na mě přísným pohledem a ruce měla v bok. "Jacku Raynoldsi můžeš mi sakra vysvětlit, kde pořád lítáš?" zakřičela na mě až jsem se lekl. "Jsem dospělý, tak snad můžu chodit kam chci a spát kde chci né." řekl jsem a hned mi na tváři přistála facka. Chytil jsem se za místo kam mi přistála její dlaň a ona začala zase křičet." Nebuď sakra drzý a poslouchej mě hošánku. Dokud bydlíš v mém domě, tak budeš poslouchat moje pravidla." Nemohl jsem to vydržet. Takhle si na hlavu srát nenechám. Vylítl jsem po schodech nahoru a bouchl s dveřmi od mého pokoje, které jsem pro jistotu i zamkl. Vzal jsem si kufr a cestovní tašky a začal svoje věci házet do tašek. Ignoroval jsem matčino nadávání, vyhrožování a mlácení do dveří. Byl jsem rozhodnutý tohle udělat.

Prošel jsem kolem ní s taškami a vytrhl se z jejího sevření. Neměl jsem chuť poslouchat její kecy. Nasedl jsem do auta a moc dobře jsem věděl kam mám namířeno.

Stál jsem před tím domem s taškami a rozhodoval se jestli mám zazvonit. Bylo mi to dost nepříjemné, ale co jiného jsem měl v tuhle chvíli dělat? Zazvonil jsem a slyšel dupot po schodech. Ve dveřích se objevila Taylera hlava s úsměvem na tváři, ale jakmile mě uviděl s taškami v ruce, tak mu úsměv povadl. "Co se stalo brácho?" zeptal se. "Matka mě vyhodila a tak jsem myslel jestli.." nenechal mě domluvit a hned mi skočil do řeči. "Ježiši brácho tohle je samozřejmost. Zůstaň tu jak dlouho bude nutný. Klidně tu buď nastálo a budem cálovat prachy napůl." řekl a já byl v tu chvíli rád za to, že mám tak úžasného kamaráda jako je on. Zpoza rohu jsem viděl vykukovat svoji princeznu, která mě hned přiběhla obejmout a plakala mi v náručí. "Je mi to tak hrozně líto." vzlykla. Přitáhl jsem si ji k sobě a lehce s ní pohupoval než se uklidnila. "Všechno to bude v pořádku. Spolu zvládneme všechno." řekl jsem a ona ke mě zvedla své uplakané oči a přikývla.

ˇˇDneska jsem se rozhodla pro další část a chtěla bych ji věnovat jedné osůbce. Moc ti děkuji monika027 za komentář a za vote a za vote děkuji i vám ostatním samozřejmě. Jsem za to moc vděčná.ˇˇ