Tony Hawkins

Kapitola 21

Tony's POVS
Brečela jsem tam jak malá holka a vůbec nevím proč. Spíš on by měl být ten kdo je utěšovaný a ne já.  Sakra vzchop se Tony. Opakovala jsem si pořád v hlavě a přestala popotahovat.  Jacka právě vyhodili s domu a ty tu bulíš jako malá holčička. Jak řekl Jack všechno spolu zvládneme.

Mlčky jsem seděla na posteli a moje prsty byly vážně zajímavé. Rozhodně zajímavější než všechno ostatní. Potřebovala jsem vědět, co se stalo a proč je Jack tady a proč mu pořád zvoní telefon a on ho nezvedá. Před chvílí mu zvonil a já si všimla, že tam má napsáno máma. ''Co se stalo mezi tebou a mámou?'' zeptala jsem se opatrně.  ''Měla kecy a tak jsem odešel, ale to teď není důležitý.  Nechci to prostě teď řešit.  Až to nebude tak aktuální, tak to s tebou určitě proberu, ale já s tebou chci probrat něco úplně jiného.'' řekl a já na něj zařazeně koukala, co se mnou chtěl sakra probírat. Snad neví o tom s Tiffany.  Né to je blbost to nemůže vědět, ale 100% jistá si tím taky nejsem.

''Včera, když jsem ti přišel říct, že musím jet domů, tak jsem něco slyšel. Věř mi nechtěl sem tě poslouchat, ale říkala si jak moc tě mrzí, že mi to nemůžeš říct a tak jsem chvilku poslouchal.'' zatajil se mi dech.  Co mu mám na tohle asi říct sakra. Teď si vymýšlet rozhodně nemůžu. Jsem nahraná. Koukal na mě a čekal na nějaké vysvětlení, ale to z mé strany stále nepřichází. Jack si frustrovaně prohrábl vlasy a podíval se na mě zoufale.

Bylo ticho a bylo to trapné ticho. Tak moc jsem mu chtěla říct úplně všechno, ale bála jsem se, že když na to Tiffany přijde, tak to bude horší než předtím. ''Co všechno si slyšel?'' zeptala jsem se. Slyšela jsem jak se zhluboka nadechl a pak začal mluvit.
''Slyšel jsem jak si říkala jak mě miluješ a jak to nechceš udělat, ale že musíš, protože se bojíš, aby nikomu už neublížila. A pak jsi začala křičet do polštáře, že Tiffany nenávidíš.'' Tak tohle byla hodně hluboko v prdeli. Z tohohle se prostě nemůžu dostat. Nemá cenu zkoušet to zakecat. Znova jsem se rozbrečela. "Já už prostě nevím, co mám dělat. Bojím se tý holky. Řekla, že mi dává týden na to se s tebou rozejít.  Já už nechci, aby komukoliv ublížila." říkala jsem, ale Jack mi nemohl vůbec rozumět. Cítila jsem jak se kolem mě ovinuly jeho silné paže a začal se mnou houpat, aby mě uklidnil. Nikdy jsem nebrečela a co jsem s Jackem, tak mi přijde, že je to na denním pořádku. Ten kluk ze mě udělal skutečnou dívku. 

Seděli jsme s Jackem v kuchyni a řešili i s Taylerem a Clary co s tím budeme dělat. Nechtěla jsem se Jacka vzdát a Jack mě taky ne a tak jsme museli vymyslet plán. Já se budu celý týden tvářit divně a snažit se co nejvíce času trávit s Jackem, aby si Tiffany myslela, že si užívám poslední chvíle s ním, ale ve skutečnosti to tak nebude, protože já to s ním skončit nehodlám, ale to ona vědět nemusí. Rozejdeme se na pozemku školy, tak aby to všichni viděli. Jack bude hrát, že se ho to strašně dotklo a půjde se vyplakat Tiffany na ramínko, ale mezitím bude mít zapnutý diktafon na telefonu  a celé její přiznání nahraje. Až ho bude mít pustíme ho před celou školou, aby všichni věděli, jaká je to mrcha. Já o Jacka budu bojovat a jen tak se ho nevzdám. Nesmíte samozřejmě počítat to, jak jsem za ní šla a kdyby mě Jack neslyšel, tak asi udělám to co chce, ale to je jen malý detail. 

Tímhle se vyhlašuje oficiální válka. Válka kterou nehodlám prohrát.

ˇˇMám teď nějakou tvůrčí náladu, jak se zdá. A hlavně mám teď ještě nápady takže by měly být části častěji. Děkuji za vote.ˇˇ