Dveře se rozevřou samy od sebe dokořán a já vstoupím. Temná chodba, na každém rohu pavučina.
Rozsvítím a porozhlédnu se. Je tu celkem 5 dveří. Otevřu hned ty první po pravé straně. Kuchyň. Jedno okno bez záclon. Ale obraz je pěkný na té stěně. Je tam nakreslený potůček rozdělující les. Zavřu dveře.
Otevřu ty na proti. Je to malá místnost se záchodem. Šílený smrad. Zavřu a jdu dál.
Hned vedle je velká skříň a postel. Tak tady budu spát. Položím kufr a otevřu okno, které je hned nad postelí, protože je tu hrozný vzduch.
A zbývají ještě dvě místnosti. Otevřu ty dveře naproti mého pokoje a vidím vanu. Nakouknu do ní. ,,Fuj!" Mrté mouchy ve vaně. Zkusím jestli tu je i horká voda. ,,Jo dobrý." Tak a teď už jen poslední dveře.
Vezmu za kliku a zatahám, ale dveře se ani nehnou. Jsou zamčené. Kde je teda klíč?
Vrátím se do kuchyně a otevírám všechny šuplíky. Hledám ten klíč. Ale ani v jednom ho nenajdu.
V kuchyni je ještě stůl a dvě židle. Jdu tedy tam. Zastaví mě hlasitý zvuk pod mýma nohama. Pod mou pravou nohou něco je. Dám tedy svou nohu dozadu a tam leží nějaký klíč.
Co když to je ten, který hledám? Zvednu ho a jdu s ním k těm zamčeným pátým dveřím. A opravdu, po otočení klíčem se dveře odemknou. Otevřu.
Vidím košťata, pár otevřených krabic s nepotřebnými věcmi, staré děravé křeslo. ,,Ježíši!" Právě tu proběhla jedna krysa! Chci odsud pryč! Zavřu ty dveře a klíč nechám v zámku. Jdu si radši vybalit věci z kufru a pak si dám i něco k snědku.
ČTEŠ
Auto, které mě přejelo
Mystery / ThrillerUž podle názvu je jasný konec, ale i po smrti příběh nekončí. Já, které je 18 let, tmavé hnědé vlasy a hnědé oči, štíhlá postava, se snažím najít toho, kdo způsobil mou smrt. Zároveň se dozvím, že někteří mí přatelé vlastně přáteli nebyli.