As long as you love me

Díl 1. - Rozloučení

Sobota. Konečně. Myslím, že bych se mohla začít pomalu balit. Znám se dobře, a proto vím, že se mi zítra nebude chtít nic dělat. Budu chtít jít ven s kamarády, protože to bude poslední den. V Pondělí brzo ráno odjíždíme s naší třídou do Česka, do Znojma. Už se těším. Jdu na půdu hledat můj starý růžový kufříček. Po asi půlhodině hledání, scházím po schodech se svým kufrem. ,,Terko, zvoní ti telefon. Jseš snad hluchá?" Zavolá na mě máma z kuchyně. ,,Už běžím!" Utíkám po schodech co to jen jde. ,,Díky mami," řeknu a běžím nahoru. ,,Ahoj Teri! Jak se máš? A Co děláš? Těšíš se na Pondělí? Já hodně. Už se balím." Zvednu hovor a Péťa na mě vybalí tolik otázek. ,,Jo, jasně Peťko, těším se. Mám se dobře a taky balím. Teda, teď jsem si přinesla kufr." Odpověděla jsem ji. ,,Terko, měla bys zítra čas? Holky ze třídy mi psaly, jestli nechceme přijít na takovou menší poslední párty tady. Přeci jenom, celý rok to tady neuvidíme." Zeptá se mě Petra. ,,Peťko, moc ráda bych šla, ale mám tady hodně kamarádů, které rok neuvidím. S vámi se uvidím celý rok. Promiň mi to. Je mi to fakt líto." ,,Chápu, tak si to zítra užij. Zítra ti ještě zavolám, zatím ahoj!" ,, Jo, ty si to taky užij Péťo, ahoj!" Zavěsím a jdu balit. Popravdě, balím se poprvé na tak dlouhou dobu a vůbec nevím, co si mám vzít. No, vezmu si asi 5 kusů kalhot, dvoje kraťasy a nějaké trika. Snad tam bude pračka. Jinak si tam něco dokoupím.

Neděle

6:30? Vážně? Terezo, proč vstáváš tak brzo? No nic, stejně už neusnu. Jdu si udělat snídani. Máma určitě ještě spí. Musím potichu. Našlapuji po schodech jako myška. ,,Jo, jsem tady," Potichu zajásám. Asi si udělám vajíčka. No nebyla bych to já, aby mi jedno z nich nespadlo na zem. Slyším kroky. A sakra. ,,Co tady děláš Terko?" Najednou před sebou vidím stát mámu. Překvapivě nevypadá naštvaně. Asi jsem ji nevzbudila. ,,Vzbudila jsem tě?" Pro jistotu se zeptám. ,,Ne, neboj. Nespím už od šesti." Uf, nevzbudila jsem ji. ,,Chceš taky?" zeptám se. ,,Když už to děláš, tak mi můžeš taky dát."

Konečně je odpoledne a já můžu vyrazit za kamarády. ,,Ahoj mami!" Křičím už napůl venku. Zabouchnu a běžím do parku. ,,Ahoj Terko!" už z dálky na mě křičí Lucka. ,,Ahoj Lucinko! Ahoj všichni!" Málem se mi vehnaly slzy do očí. Neumím uvěřit, že na tohle moje rozloučení přišli všichni moji kamarádi. ,,Terko, pročpak popotahuješ?" Žertovně se zeptal Tom. ,,Ne-ne-nečekala jsem, že přijdete všichni. Děkuji moc," Koktavě jsem Tomovi odpověděla. ,,Tak přece jsme kamarádi a co víc, rok tě neuvidíme!" Zakřičel Adam. ,,Hlavně vím, že vždy, když je nějaká akce, tak vás 5 nikdy nedorazí!" Ukážu žertovně na kluky. ,,Ale dneska to je výjimečný," Dodal Tom. ,,Tak co podnikneme?" Zeptá se Lukáš. ,,Počkat, počkat. Možná jsem tu jediná, ale.. Proč Terko vlastně odjíždíš na rok, a kam? To už se ti tady u nás na Slovensku nelíbí?" Žertovně se zeptala Káča. ,,Jedu se školou na stáž do Česka. Návrat do mé rodné země," Řeknu se smíchem a pokračuji. ,,Jedeme do Znojma. Naše škola má s tou Znojemskou nějakou smlouvu nebo co. A náš třídní tam má známého. Celá naše třída navrhovala, aby jsme jeli do Londýna, ale prostě ne." ,,Páni, Nechceš mě vzít taky? Schovám se do kufru. Neboj. nebudou o mne vědět. V Česku jsem byla naposled před 2 lety." Řekne Káča. Její smysl pro humor mám ráda. Vážně mi bude chybět. ,,Lidi, pojďte už," už pomalu naštvaně řekne Lukáš a my jako hodné dětičky jdeme za ním.

,,Ahoj Péťo!" Zavolala jsem ji dneska jako první. ,,Tak co, jsi ještě na párty, nebo už jsi doma?" ,,Hele, víš.. Trochu se to zvrhlo. Pavel se tak trochu ožral dřív, než jsme začali. Přišla jsem mezi prvníma, to byl Pavel ještě v pohodě, jenomže když přicházeli poslední, už nebyl v pořádku. Zhruba Dvě hodiny po tom, co jsme tam byli všichni, Pavel začal šíleně řvát, zvracel a bylo mu zle. Kuba s Jirkou ho odtáhli domů. Anička tam začala brečet, protože ji bylo líto Pavla. Nakonec jsme to vzdali a rozešli se. Myslím, že jsi měla lepší program, že?" ,,Jo, bylo to super. přišli všichni. Tom tě pozdravuje." ,,Ten Tom?!" ,,Jo, ten Tom." Péťa má toho Toma tak trošku ráda. Ale Tom už má holku. Teď je strašně šťastná, že ji pozdravil. ,,No nic Teri, letím. Ještě nejsem úplně sbalená, tak ahoj" ,,Ahoj Peťko, zítra!" ,,Zítra!" Odpověděla a zavěsila.

*****

Děkuju všem, co si přečetli První díl tohoto příběhu As long as you love me :) Určitě budu ráda za vaše ohlasy :) Snad brzo se můžete těšit na další díl :)

Pac a Pusu, Vaše Terezka :))