As long as you love me

Díl 7. - Pravda

Sakra kámen! Zakopnu a letím k zemi. Spadnu tak šikovně, že mám celé koleno odřené. Marek je tady. ,,Teri, stalo se ti něco? Jsi v pohodě?" ,,Nechci se s tebou bavit, jdi pryč!" ,,Počkej, počkej Terko. Prosím, vyslechni si mne."

..

Pohled Terky:

     ,,Vyslechnout si tě? To spíš ty si vyslechni mne. Nemám na to, aby si ze mne každý dělal srandu. Považovala jsem tě za normálního, milého dokonce přátelského kluka. Ale šeredně jsem se spetla. Nechci se nechat zneužívat někým, jako jsi ty! Už tě nikdy nechci vidět!" Slzy se mi do očí dostaly rychleji, než jsem čekala. Nemám sílu na to se zvednout a utíkat. Prostě to nejde. Marek jenom dřepí vedle mne. ,,Cože? Jak zneužívat? Terko promiň, já za nic nemůžu. prostě jsem si to vybral. Baví mne to."

Pohled Marka:

Hned, když řekla, že mne považovala za normalního, mne zahřálo u srdíčka ale znepokojilo zárroveň. To, že dělám Youtube znamená, že nejsem normální? ,,Cože? Jak zneužívat? Terko promiň, já za nic nemůžu. prostě jsem si to vybral. Baví mne to." Vážně to nechápu. ,,Panebože Marku,.." Teď pláče. Co mám dělat? Obejmout ji? Ne. Odstrčí mne. ,,Takže jsem tady narazila na úchyla, kterého baví znásilňování holek a když sám nechce, pozve si na to kamaráda. Super choutky ti řeknu. Fakt nechápu, jak jsem se mohla bavit s takovým uchýlem a znásilňovačem jako jsi ty." Terka se snaží vstát a někam utéct. Já ji ale zadržím, posadím zpátky na svou polohu a nevěřícně na ni koukám. ,,Jaký úchyl? Teri, vážně nevím, co se děje! Jestli se cokoli stalo, řekni mi to! Prosím!" Zoufale se snažím dostat z Terky každou informaci. ,,P-p-počkat. T-t-ty v-vážně nic nevíš?" Koktavě se Terka zeptá. Co mám sakra vědět?! ,,Terko, věěř mi, nic nevím." ,,N-n-no, nemůžeme to vyřešit někde jinde?" ,,Dobře, nechceš jít ke mne?" ,,No.." ,,Prosím," ,,Dobře."

Pohled Terky:

     Vážně Marek o ničem neví? Nebo mě chce k sobě domů dotáhnout jenom aby se mnou udělal to stejné, co Jirka? Popravdě, v téhle situaci mi to je jedno. Jsem slabá, ta noha po pádu mě pořád bolí a navíc při vzpomínce na Jirku mi dvakrát do radosti není. Takže budu ráda, když si budu moct alespoň někam sednout na měkké místo. Cestou nepromluvíme ani slovo. Jsme u jeho domu. Trochu se bojím. Ale teď chci hlavně ošetřit tu nohu. ,,Tak Terko, posaď se, udělej si pohodlí, hned jsem zpátky." Usednu na gauč a jsem ráda, že konečně sedím. Noha nehorázně bolí. Proč to tak bolí? Marek se vrací s lékarničkou v rukou. ,,Tak, natáhni tady tu nožku a povídej. Neboj, ničeho se neboj." Usmál se na mne a já mohla vědět, že jsem v bezpečí a nic mi nehrozí. ,,No, takže.." Moc se mi nechce, ale přeci jenom, pokud o ničem neví, měl by to vědět. ,,V ten den, kdy jsme měli jít ven a ty jsi nemohl, šel Jirka. Navrhl mi, že půjdeme k jeho kamarádovi domů. Nebyl doma. Měli jsme celý dům pro sebe. Řekl, že si chce zahrát na Youtubera a že chce jakoby natočit video. Video mělo mít název, dělej co tě napadne, nebo něco takového, už si to pořádně nepamatuji. Pak ale začal dělat věci, které mi začly být nepříjemné. Začal mne líbat a když jsem nechtěla, tak mi vrazil facku a pak jsem se probudila s šátkem okolo očí a připoutána k posteli. Znásilnil mne, ale nakonec jsem se přeci jenom dostala pryč." Páni. Nevěřím, že jsem to řekla témeř bez zakoktání. Je mi smutno. Vidím, jak na mne Marek kouká s otevřeou pusou. ,,Au, Marku, to bolí." Usmála jsem se a zárověň zasténala, jelikož úžasem zapomněl sundat kapesníček s peroxidem z mojí nohy.

Pohled Marka:

     Proboha. To vážně? ,,Terko, to vážně? Panebože já jsem takovej idiot, proč já tě s ním posílal. Jsem idiot. Opusť mi prosím. Jsem hňup. Prosím. Netušil jsem to." Jsem vážně idiot. ,,No, dobře, ale odpustím ti pod jednou podmínkou, a to až mi už konečně sundáš ten kapesníček z nohy!" Zasměje se a já kapesníčem sundám. ,,To je taková svině, až já toho hajzla najdu tak ho zabiju. Přisahám!" ,,Marku, nevztekej se. Já bych měla být ta, co se omlouvá. Myslela jsem si, že jsi stejná zrůda jako on, ale nejsi. Teda doufám. Už je to za námi a čas nejde vrátit." Nevím, kde se ve mne vzalo tolik vzteku. Asi je to proto, že Terku vážně tolik miluju.

*****

Lidii, Děkuju vám strašně moc za vaše čtení, už mám skoro přes 800 přečtení! Jste úžasní! :O ♥  Chci se mocmocmoc omluvit za to, že skoro 2 měsíce nebyl žádný další díl. Prázdiny jsou zlo. Pořád jsem někdě lítala a tak. Doufám, že se vám tento díl bude líbit a doufám, že budu vydávat díly častěji, než za 2 měsíce :D :) Děkuju ještě jednou všem.!! ♥

Pac & Pusu, Vaše Terezka