As long as you love me

Díl 8. -Parta kluků

Pohled Terky:

     Nevím proč, ale najednou se mi ulevilo, když jsem se mohla Markovi svěřit. Všechna únava ze mne ještě neopadla, ale je mi líp. Cítím se silnější. Pomalu je večer, nechci tu být. Ne, že by mi to vadilo, ale chci jít na čerstvý vzduch a večer je vzduch nejlepší. ,,Marku? Prosím, nepůjdeme se projít? Ne, že by se mi tu nelíbilo, ale chci nasát čerstvý vzduch." ,,Dobře, rád vyhovím tvému přání princezno!" Řekl s úsměvem na tváři a já nemohla dělat nic jiného, než úsměv opětovat.

Naše kroky míří k místnímu nádraží. Nevím proč zrovna tam, ale je tam krásně. Ano, i na nádraží může být krásně. Celou dobu nepromluvím ani slovo. Marek se snaží sem tam něco říct, ale úplně ignoruju všechno kolem sebe a jenom vnímám tu přírodu. ,,Promiň Marku, už se ti budu věnovat. Jenom mne strašně moc uklidňuje ta vůně." Najednou se před náma ze tmy vynořily nějaké 3 postavy. Nevím, kdo to je, ale podle postav to vypadá na kluky. Najednou začali nehorázně moc řvát. Začnu se smát a Marek se přidá. ,,Proč se jim směješ? " Zeptá se Marek. ,,A proč se jim směješ ty? Koukni, jak jsou vtipní." Začnu se smát ještě víc po tom, co jeden z nich oblečený do černa narazí do dopravní značky. ,,Vždyť jsou úplně opilí, musí něco slavit" Poznamená Marek. Nějak neřešíme, že jdou stejným směrem jako my. Když už konečně sedíme na lavičce, ti kluci přijdou za námi a začnou se bavit. ,,Čus, jak se máte?" Řekne jeden z nich oblečený do bíla. ,,Ehm, jo dobře, co ty?" Pořád se neumím přestat smát. ,,Čus čičino, nezajdeme někdy ven?" Řekne ten v černém. ,,Tak hele frajírku, tohle není žádná čičina a ven rozhodně nepůjde," najednou řekne Marek. ,,Wauu, klídek frajírku, jen jsem se zeptal." ,,Hele, nedělej si z toho nic, Marek se jen tak trošku bojí a možná i žárlí. Určitě někdy můžeme zajít ven, ale až v sobě nebudeš mít tolik chlastu." Odpovím mu s úsměvěm na tváři a jde vidět, že ho to nadchlo. ,,Terko, to myslíš vážně? Koukej na ně," Marek mi začíná rozmlouvat moje rozhodnutí s něma někam jít. ,,Ale Marku podívej,  vždyť jsou neškodní. Vždyť ani neumí pořádně chodit." ,,Tak to promiň že mám strach Terko." ,,Terka? Hezké jméno, jsem Andrej, a tohle jsou mí kamarádi Tomáš a Martin." Řekne ten třetí, který má na sobě šedé triko. Podle toho, jak na kluky ukazuje, tak jde poznat, že v bílém je je Tomáš a v černém Martin. ,,Půjdete s náma na párty? Budeme tam jenom my tři, ale slavíme narozeniny, prosím." ,,No jasně že jo, pojď Marku!" Řeknu, ale Marek se ani nepohne a jenom znechuceně říká. ,,Jdi si kam chceš Terezo, ale nikam s tebou nejdu. Jdi si." Zvedne se a odchází. Kam jde? Proč vlastně jde pryč? ,,Tak co čičino, jdeš?" ,,Pokud mi přestaneš říkat čičino, tak půjdu." Krásný večer. Jdeme s klukama okolo náměstíčka a míříme si to do nějakého klubu.

Pohled Marka:

     Tohle jsem asi přehnal, neměl jsem jí oslovovat Terezo. Hlavně když vím, v jaké je situaci.Neměl bych ji nechat na tom nádraží. Utekl jsem jako zbabělec. Musím se vrátit. Ať koukám, jak koukám, tak nikde nikdo. Terka s něma fakt musela jít. Bojím se o ni, ale kde ji hledat? A navíc, nechci vypadat jak největší hňup, který dolízá. Neměl bych ji takhle omezovat, ať si dělá, co chce, pokud si myslí, že je to správné. Jen doufám, že příjde v pořádku domů.

Ráno

Pohled Terky:

      Páni. Včera to byl úžasný večer. Nemůžu uvěřit, že jsem celou noc byla v klubu s lidmi, které jsem znala sotva půl hodiny. Ale jsou přátelští. Celou dobu jsem proseděla u stolku s Andreem a bavili jsme se. Martin s Tomem běhali po parketu a snažili se balit nějaké kočky, ale nějak jim to nešlo. Z Andree už ten alkohol nějak vyprchal a tak jsme se mohli bavit jako normální lidé. Stačilo pár minut a zjistila jsem, že není ze Znojma, že bydlí kousek odtud, že chodí na školu se stejným zaměřením, jako já. Takhle krásně si se mnou Marek nikdy nepopovídal. Nevím proč, ale začíná mne zmocňovat pocit, že chci Andreovi napsat, jestli nechce zajít  ven. Jelikož mě prosil včera o číslo, tak jsem mu řekla, ať on mi dá svoje a že já se ozvu. Takže jdu mu psát.

T: Ahoj :) Tak co, jak se máš? Není ti špatně po včerejšku? :)

A: Terko? Jsi to opravdu ty?

T: A kdo jiný by to byl :D :) Jasně, že to jsem já :)

A: Nečekal jsem, že mi vážně napíšeš, děkuju.

T: Za co děkuješ? Slíbila jsem to.

A: Většina holek mě vždycky hned odkopne a už se nikdy neozve.

T: Taková nejsem ;) Hele, nechceš zajít dneska odpoledne zase ven? Klidně můžeš vzít Toma a Martina :D :)

A: Jasně, rád příjdu i s klukama :) Tak ve tři před včerejším barem?

T: Jo, budu se těšit, zatím pa :)

A: Pa :)

Pohled Marka:

    Jsou 2 hodiny odpoledne a já čekám na Terku před školou. ,,Ahoj Terko!" křičím hned jak ji vidím. ,,Ahoj Marku." ,,Co dneska podnikneme Teri? Nezajdeme si na zmrzlinu? Nebo tak? Nebo třeba do kina? Co ty na to?" ,,Hele, promiň Marku, já dneska nemůžu. Nebo spíše mi je strašně blbě, bolí mne hlava, je mi špatně od žaludku, dneska nejsem použitelná. Promiň, dneska nemůžu jít." 

*****

Tákže useknu to tady. Co myslíte, vážně je Terce špatně? Nebo není? Půjde s Markem nakonec ven? Děkuju vám za vaše ohlasy, jste úžasní! <3 Love you <3 Omlouvám se za všechny pravopisné a stylistické chybičky, ale píšu to v noci, takže berte ohledy :D :)

Pac & Pusu, Vaše Terezka