Na obrázku: 1. nástěnka Marinettiných návrhů *Marinett Dnes jsem do školy opět dorazila pozdě. Vtrhla jsem do třídy, tak, že sebou všichni trhli. "Marinett, když už nejsi schopná přijít do školy včas, alespoň to o sobě nedávej tak nahlas vědět." Prohlásila naše třídní. "Omlouvám se." špitla jsem skoro neslyšitelně a šla si sednout. "Zase jsi zaspala?" Šeptala Alya. "Jo." Odpověděla jsem rychle. Alya se ne zrovna potichu zasmála. "Něco vtipného Alyo?" zeptala se třídní. "Ne oaní učitelko." řekla a po zbytek hodiny se jen usmívala.
Po hodině jsme se s ostatními přestěhovali do studovny. "Snídala si aspoň?" Zeptala se mě Alya. "Ne." Přiznala jsem se. "Tu máš." Řekla a podala mi toast a do druhého se s radostí zakousla. "Díky." Řekla jsem vděčně. "Příště se ale najez. Věčně tě krmit nemůžu." řekla vážným hlasem. Pak se zase začala smát. "Ano mami." řekla jsem "smutně". Vážně jsem měla hlad po dalším boji o Paříž, mé milované město.
Zbytek školy byl celkem normální a nezajímavý. Až na poslední hodinu.
Měli jsme dějepis a učili se o návrhářství ve starověku. Každý z nás dostal za úkol navrhnout, a v případě velkého zájmu i ušít nějaké šaty například z období baroka nebo renesance.
Už sem si začala balit když nás učitelka upozornila, že práce bude ve dvojicích. Myslela jsem že budu s Alyou, ale učitelka dvojice losovala. "První dvojice je Alya," byla nervózní. Chtěla jsem to být já. "a Nino." Alya vedle mě stuhla, ale zazo Nino před námi se radoval. "Druhá dvojice bude Chloe," Chloe už na Adriena špulila rty. Ta si vždycky myslí že s ním bude ve dvojici. "a Kim." Chloe sebou trhla. Popadla tašku a prohlásila, že dokud nebude ve dvojici se "svým Adrienkem", tak odmítá pracovat. S těmito slovy odkráčela ze třídy. Všichni se po jejím odchodu začali potichu smát. I Kim a to do ní byl pořád ještě zamilovaný. I po to co se stalo na svatého valentýna, když ho Chloe odmítla a pomocí Akumi se z něj stal Dark Cupid. Učitelka losovala dál až jsme zbyli poslední čtyři. Já, Millan (někdo má problém to jméno přečíst, je to holka a její jméno se čte Milán), Adrien a Sabrina. Divím se že neodešla s Chloe. "Předposlední dvojice jsou Sabrina a Millan." A je to tu. Je jasné že já, jsem ve dvojici s Adrienem. Ááááááááááááááááááá!!! Jakto?! To nemůže být pravda! "Z toho tedy vyplývá že poslední dvojice jsou Adrien a Marinett. Termín odevzdání je za měsíc prvního března. Hodně štěstí s výrobou." řekla, zabalila si své věci a odešla ze třídy. Až teď jsem si všimla, že na mě Alya mluví. "Hodně štěstí holka. Na co by jsi potřebovala když máš pařížského modela." zasmála se. Má pravdu. Budu se muset snažit ještě víc.
"Marinett počkej!" křikl na mě někdo. Když jsem se otočila uviděla jsem jak se mu do očí dívá Adrien. "Co-o děl-se děje?" vykoktala jsem. "Po obědě by jsme mohli jít k tobě domů začít s těmi šaty. Co ty na to?" zeptal se. Adrien? U mě v pokoji? Nikdy! Mám polepené stěny jeho fotkami. Jestli je uvidí tak jsem mrtvá. "J-o, jasa-ně." řekla jsem a odtáhla hihňající se Alyu do jídelny.
Po obědě jsem byla vyjmečně rychle a tak jsem ještě v davi našla Adriena s Ninem a řekla Adrienovi ať přijde ke mně domů jakbdojí, že musím ještě pomoct rodičům a tak nemůžu čekat. Souhlasil a tak jsem běžela do svého pokoje co nejrychleji jsem mohla.
Začala jsem strhávat všechny jeho plakáty a schovávat fotky. Rychle jsem je nahrazovala rodinými fotkami a plakáty jsem schovala do velkého šuplíku. Bylo hotovo. Uvědomila jsem si, že Tiki nebyla celý den na vzduchu. "Ježiši Tiki!" vyjekla jsem a otevřela malou kabelku. Tiki viletěla co nejrychleji to šlo a potom co mě upozornila na to, že se málem udusila, vyletěla střešním oknem aby se nadechla čerstvého vzduchu. Samozdřejmě věděla o šatech i o návštěvě Adriena. Tak jsem ji nechala nahoře a šla za rodiči.
"Mami, tati?!" "Ano Marinett?" "Dostali jsme ve škole úkol a pracujeme ve dvojicích a tak dnes přijde na návštěvu můj kamarád, ano?" zeptala jsem se. "Dobře. Kdyby jste něco potřebovali stačí řict." odpověděla mamka. "Děkují!" Zavolala jsem a hned potom jsem uslyšela zazvonit zvonek. Rychle jsem běžela otevřít. Byl tam Adrien a tak jsem ho pozvala dovnitř. Tahle situace mi připověla tu chvíli, kdy se z Maxe stal Gamer, protože sem byla lepší ve hře. To byl taky Adrien na návštěvě a já taky rychle skrývala plakáty a fotky.
"Ahoj Marinett!" poudravil mě a díval se mi do očí. Teď to nesmím spackat. A hlavně se nesmím chovat jako Troubosaurus. A hlavně nesmím koktat. "Ahoj." Ano! Povedlo se mi to! Nekoktám! "Pojď sám, teda vlastně dál." řekla jsem. To sem to koktání dost zakřikla. Asi už je na to zvyklí. "Díky." řekl a vešel. Zavřela jsem dveře a řekla rodičům že už je tady. Taťka nám dal dva čerstvé croissany a my odešli do mého pokoje. "Máš nějaké návrhy Mari?" zeptal se mě. Odkdy mi říká Mari? "Pár jich tu mám." řekla jsem ale a zavedla ho k nejdelší stěně na které vyseli tři středně velké nástěnky s mými "úžasnými" návrhy.
Pod nimi byl velký šatník, který jsem používala na schování látek a potřeb k šití. Oblečení jsem měla ve skříni. Na šatníku ležel mů návrhářský diář. Adrien si ho hned všiml.
"Můžu?" zeptal se a ukázal na diář. "Ja-asně. Ve- žádný problém." zase koktám! Sakra! Adrien si sešit zaujatě prohlížel a když se podíval na poslední stránku, odložil ho zpět na své místo. "Máš úžasné návrhy Mari. Stálo by za to je nějak veřejně ukázat. Byla by z toho skvělá kolekce." řekl okouzleně. On mě právě pochválil! Adrien Agrest mi právě pochválil návrhy! Uwiiiiiiiiiiii!!!!! A zase mi řekl Mari. Něco mě napadlo. "Děkuju Adri." řekla jsem a zasmála se. Nakonec jsme vymysleli krásné šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*Ano, ti kteří čtou naši Drawing book už tuto kresbu určitě znají* Adri šel pro kus látky do šatníku a omylem shodil diář, tak jsem natáhla ruku abych ho zvedla. To že se pro deník natahuje taky jsem si všimla až když se naše ruce dotýkali. Bylo to snad poprvé co jsem ho slyšela koktat.
"Pros- teda vlas-tně pomiň." řekl a začervenal se. A co mám říkat já? Určitě jsem zase rudá jako rajče. "Ten návrh se nám opravdu povedl." poznamenal o chvilku později. Pořád jsme se "drželi" za ruce. Pak se odtáhl. Rychle jsem popadla deník a stoupla si. "Ji-o. Mláš, teda máš pta-ravdu." vykoktala jsem ze sebe.
Výborně Marinett... Řekla jsem si v duchu. "Měli byste si dát přestávku protože tě potřebuje Paříž." ozvala se Tiki u mě v hlavě. Trhla jsem sebou. Podívala jsem se na hodiny. 17:00. Rodiče za chvilku budou volat na večeři. Sakra!
Ahoj lidišky! Po dlouhé době vydáváme jinou kapitolu než z Drawing book. Doufáme, že se Vám příběh zatím líbi, mno... Příběh? Dobře ta jedna kapitola. Ale jestli se vám líbí a chtěli byste další kapitolu? Pokud ano dejte vote a nebo napište komentář.
