"Emm... Sorry?" she said. (POZASTAVENO)

3. Moc blízko...

*Marinett
Bojovali jsme dlouho. Howkmonth byl skoro jako by... Agh! Já už ani nevím jak to vysvětlit! Prostě byl silnější než jsme s Chatem čekali.

"Když ho teď kopneš spadne a ty ho můžeš svázat!" křičelo na mě mé svědomí. "A nebo to uvidí a odrazí útok a ty spadneš a zlomíš si vaz a-" zavrtěla jsem hlavou. Musela jsem tu myšlenku dostat z hlavy. Ano. Jedna má část svědomí patří Marinett a ta druhá statečné Ladybug. Někdy bych v sobě tu Marinett radši vůbec neměla ale to očividně nejde...

BUM!!! Ozvalo se přede mnou. To Chat! Ten blbec ho odkopl a můj parťák narazil do protější zdi. Dlouho se nehýbal a Howtmonth si to namířil směrem k němu. "Chate!" vykřikla jsem. Motýlák se zarazil. Otočil se a začal se smát. Já- nechápu co mě to popadlo místo toho - abych na Úchyláka zaútočila, vyběhla jsem co nejrychleji k Chatovi.

Když sem k němu doběhla uviděla jsem jak mu z hlavy teče krev. Strašně jsem se lekla. Motýláka jsem nechala Motýlákem a prohlížela zranění hlavy. Nebylo to nic hezkého. Uslyšela jsem za sebou šustění a kroky. Okamžitě jsem se otočila. Stála jsem tam a pomocí svého yo-ya jsem se kryla.

"Au..." uslyšela jsem za sebou Chata. "Chate jestli se jen minimálně pohneš a něco si uděláš tak te zabiju!" vykřikla jsem. Měla jsem slzy na krajíčku. Pořád jsem se na něj dívala. Když jsem si uvědomila že někde před námi by měl být Howkmonth otočila jsem hlavu. Pak jsem zastavila své yo-yo. Už jsem ho nepotřebovala. Motýlák tu nebyl. Rychle jsem si yo-yo uvázala kolem pasu a začala se věnovat svému parťákovi, který teď pro mě byl jediným zájmem. Klekla jsem k němu a jeho hlavu si položila do klína. "Chate? Chate?! Chate! Chate ozvi se!" bylo mi jedno, že se všichni kolem dívají.

Během boje jsem použila štěstíčko. "Chate, Chate teď mě dobře poslouchej! Použiji štěstíčko a ty mi potom musíš říct jak ti je! Rozumíš?" Řekla, no spíš jsem křikla. Chat se zmohl jen na kývnutí. Položila jsem jeho hlavu opatrně na zem a postavila se.

"Miraculous Ladybug!" Vykřikla jsem a vyhodila do vzduchu lapačku motýlů. Jakmile jsem to dokončila klekla jsem si zpět ke svému parťákovi. "Ja-k je tii?" Vykoktala jsem ze sebe. "Už-au je to lep-ší." Řekl. Ale rozhodně tak nevypadal.

"Dokážeš si stou-" nedořekla jsem větu protože jsem za sebou uslyšela výbuch. Když jsem se otočila uviděla jsem Hawkmontha. "Ty hloupá... Teď jsi naprosto bezmocná! Jen malá holka v kostýmu!" Teď mi to došlo.

Využila jsem štěstíčko. PÍPÍP! Ozvalo se zapípání mých naušnic. "Sakra. Sakra, sakra, sakra!" Zanadávala jsem. "M' Lady mů-můžeme jíít?" Ozval se za mnou Chat. "Chate!! Ty, ty jsi v pořádku!!" Křiklavý jsem a objala svého o hlavu vyššího kamaráda. Slyšela jsem jak zrychleně dýchá. Odtáhla jsem se a chytla ho za ruku.

Začala jsem utíkat a jakmile se Chat vzpamatoval z obětí pustila jsem ho aby už běžel sám. Doběhli jsme za roh domu s schovali se do tenké, tmavé uličky.

"Díky Broučku." Řekl Chat. Asi už je vážně v pořádku. "Není zač Kočičko..." Řekla jsem a zasmála se. Bylo vidět že zrudl. Pak se za námi ozvala další rána.

Rychle jsem se natiskla na Chatův hrudník abychom nebyli tak moc vidět. On ve stínu hned zmizel. Byl jako neviditelný. Zato já byla ve svém červeném oblečku dost nápadná. Chatovi v té tmě svítily oči.

Jeho oči. Byli tak... krásné. Jako smaragdy. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla. Tolik mi připomínali ty Adrienovi.

"Přitulila" jsem se víc ke svému kočičákovi aby neviděl mou smutnou tvář. Až teď jsem si všimla jak je červený v obličeji. Nechápu proč. Jsme přece jen dobří přátelé.