"Emm... Sorry?" she said. (POZASTAVENO)

7. Setkání s Chatem

Příští den ráno po škole a po poháru:
"Tikki já tomu nemůžu uvěřit!" řekla jsem naštvaně. "Mari... Alespoň jednu tvou část má rád." Zrovna jsem odcházela z cukrárny. Adrien se mi svěřil, že se mu líbí Ladybug a pro jinou prý v jeho srdci není místo. Zrovna když jsem měla tu největší naději říct mu co cítím.

"Ale já nechci aby měl rád tu úžasnou a statečnou Ladybug! Chci, chci aby měl rád mě. Takovou jaká jsem. Nešikovnou, trošku slabší a- a-" nevěděla jsem co dál. Celý můj život v roli Marinett nestál za nic. Byla jsem jak leklá ryba. A ještě k tomu na souši. Cítila jsem v srdci touhu po pomstě. "Mari já tě chápu ale teď se musíš uklidnit! Nebo přiletí akuma a já se bojím co se stane pak! Bojím se o tebe Marinett!" řekla svým pisklavím hlasem Tikki, a mě došlo, že má pravdu. "Promiň Tikki." řekla jsem a posadila se v parku, kam jsem právě přišla na lavečku.

"Tikki myslíš že se teď můžu přeměnit?" zeptala jsem se. "Myslím že jo." řekla a připravila se k transformaci. Popadla jsem její malinké tělíčko a zaběhla s ní za roh. Už jsem ji chtěla pustit když jsem za sebou uslyšela hlas.

"Copak tady hledáš, maličká?" zeptal se mě Chat. No ještě ten mi tady chyběl... "Chat Noire?!" docela jsem se lekla. "Co tady děláš?" zeptala jsem se. "Já se ptal první... Princezno." Ale noták... Bogaboo, Broučínka, Princezna... Dělá si ze mě srandu?! "Ále jen jsem se chtěla projít, vždyť to znáš." řekla jsem a rychle zastrčila Tikki do tašky.

"Jasně. A proč tak pozdě? Aby ses mi nebála." řekl. On už si vážně přivlastňuje i "cizí" holky který potká na ulici? Chťela jsem se ale někomu svěřit a Chatovi jsem věřila. "Jeden kl-luk, mi... mi-" chtěla jsem to říct ale ta slova se mi zadrhla v krku. Začala jsem brečet. Pořád jsem tomu ještě nemohla uvěřit. "Noták Princezno..! Nebreč mi tady! Víš jak ti to nesluší? Tak hezká holka by neměla brečet. A kdo ti vlastně tak ublížil?" zeptal se. "To- to" byla jsem najednou zase tak naštvaná! Snažila jsem se uklidnit, ale to nešlo. "Kdo?" vyzvídal. "Ta o-odporná chodíci rek-e-lama! Ten - ten debil co semnou c-hodí do třídy! Ta modelka blonďatá!" vybuchla jsem.

Pak jsem pokračovala asi dalších pět minut a zasypala A- neskutečnou salvou nadávek. To jméno už ani nemůžu vyslovit! Hnusí se mi. Pak jsem se zase podívala na Chata. Po dlouhé době jsem se mu podívala do očí. "Budu hádat-" řekl. "Byl to-

Adrien. Adrien Agrest. Že?" řekl smutně. No po těch nadávkách by to poznalo i pětileté dítě.