Cess the Demon

Stark

Najednou jsem za sebou něco zaslechla a hned jsem se přeměnila a z povzdálí sledovala co se bude dít. Vyšel tam někdo kdo vypadal jako opilý bezdomovec. Počkala jsem až odejde a proměnila se zpátky. Sledovala jsem ho a počkala až odejde z tohohle šrotiště.

Našla jsem si nějaký kus šrotu a snažila se ho zvednout, ale nešlo to. "Proč to sakra nejde ? Před tím to šlo..." myslela jsem nahlas. Nejdřív se nic nedělo, ale nakonec jsem něco zvedla.

Nakonec jsme se na to vykašlala a praštila sebou o zem. Kupodivu jsem to ani moc necítila. Alespoň méně než mou naraženou kostrč.

Jen tak jsem si tam vylehávala než jsem dostala trochu hlad. Vzala jsem kousek starého šrotu a dala si ho do kapsy. Vlastně ani nevím proč. Dělám spoustu divných a neopodstatněných věcí. Přeměnila jsem se a rychle se vrátila domů.

Doma jsem si ohřála jídlo z krabičky a udělala čaj. Zapla jsem si mobil a hudbu.
Nakonec, když jsem to dojedla zapla jsem televizi a vypla mobil. Byla tam zpráva že egoistickej pičusko a miliardář Tony Stark byl zajatý v Afghánistánu, nebo něco takového.

Opravdu o něm musíte furt mluvit ?  Ale nu což. Bylo by zajímavý udělat si dovolenou v Afghánistánu. pomyslela jsem si a trochu se nad tím usmála.

Došla jsem do pokoje a připravila se na cestu. Ano, chystala jsem se zachránit toho kreténského miliardáře Starka. Vždycky se mi hnusil, ale chtěla jsem to zkusit, nic lepšího na práci jsem stejně neměla. Vzala jsem do batohu hodně pití a dostatek jídla na minimálně týden a otevřela okno. Vzala jsem i náhradní oblečení, pro jistotu. Je super že oblečení a všechno co mám na sobě se mění se mnou... pomyslela jsem si.  Přeměnila jsem se a svojí vahou zavřela okno. Odletěla jsem směrem téměř jistá smrt.

~Po několika dnech~

Letěla jsem dlouho pod sluncem a už jsem zase začínala být dost unavená. Najednou jsem ale zahlédla něco, co vypadalo jako kouř a u zdroje tábor, načež jsem přilétla blíže. Opatrně jsem se skryla vedle nějakých velkých černých krabic. Zůstala jsem přeměněná a sledovala dění v táboře.

Podívala jsem se na bílé štítky na krabicích : Stark Industries. Proč jsou tady JEHO zbraně ?! blesklo mi hlavou. Slyšela jsem nějaký dva chlápky co vypadali trochu jako nějaký vojáci, jak si povídají o Starkovi. Jediné slovo co jsem jim rozuměla bylo právě Stark.

Vypadalo to že ho ten první poslal za ním, alespoň to tak znělo... Letěla jsem opatrně za ním do jakési obrovské jeskyně, kde bylo hodně těch rádoby vojáků. Ten kterého jsem následovala přišel k nějakým dveřím a otevřel malé okénko. Počkala jsem až odejde a pak ho otevřela sama.

Viděla jsem tam Starka a nějakýho dalšího chlapa. Došla jsem k nim ke stolu a přeměnila se na svoji podobu. Stark se hrozně lekl a málem spadl ze židle. Ten druhej na mě jenom koukal jako na okřídlené prase.

Jenže mi nedošlo že tam asi budou mít kamery. Moje představa byla, že to jsou jen nevzdělaní primitivové lačnící jen po zbraních. Hned tam přiběhli ti rádoby vojáci a vthrli dovnitř. Já se nestihla proměnit, takže mě chytli. Pak jsem si ale vzpomněla na to že jsem si zkoušela telekinezi. Zvedla jsem jejich zbraně a jen tak tak je držela. Jeden z těch 'vojáků' po mně, ale hodil nějakej kámen a já upadla do bezvědomí. Navíc jejích zbraně popadali rychleji než jsem já stihla ztratit vědomí. No skvěle, tohle vychází prostě skvěle. Jediná věc o které si můžu být jistá je, že jsem úplně blbá.