Cess the Demon

Záchrana ?! Ne, Jeskyně.

Probudila jsem se v té jeskyni. Ani jsem nevěděla jak dlouho jsem byla mimo. "Hele ? Jak dlouho jsem byla mimo ?" vypadlo ze mě když jsem se pořádně probrala. "Ono se to probralo !" vykřikl Stark. "Ha. Ha. Ha. Tak moc jsem se v životě nezasmála." odvětila jsem a čekala na odpověď. "Několik dní." odpověděl ten druhej chlápek. "Maj tady i odposlouchávátko ?" ptala jsem se. "Nemyslím si." odpověděl mi Stark. "Alespoň něco." řekla jsem. "Po tom tvým divadle tady, co si tady vůbec dělala ? Chtělas nás zabít ?" ptal se ještě dost vyjeveně Stark. "Za cokoli ostatní bych tě klidně zabila, ale za to by mě asi pronásledovala nejenom policie. A opravdu se mi sem nechtělo, aby bylo jasno, jsi dost otravnej abys věděl." odpověděla jsem.

Stark jenom zavrčel. Pak jsem si všimla ty blbosti co měl na hrudníku. "To sis stihl z tý krabice udělat tohle ?" pousmála jsem se. "A mě si nazvala otravným... Ano stihl a je to malej obloukovej reaktor co mám ve firmě. Drží mě to při životě." odvětil. "A jak nás mimochodem chceš dostat ven teď ?" usmál se naopak on.

Já jsem jenom ukázala na nějakej náhodnej  předmět v tý jeskyni a on se vznesl. "To je vše ?" ptal se ještě s tím svým otravným hlasem.
"Jo je toho víc, ale to ti ukazovat nebudu, nechce se mi." odvětila jsem s totálním klidem. Ano je to vše. Čekáš co ? Že nechám zmizet dveře a teleportuju tě do tvojí residence nebo co ?
"Super, tak pak tě zařadíme do únikového plánu." řekl.
"Ok?" řekla jsem na to s údivem. Takže mistr jáumímvšechno má plán, jestli to dopadne tak jako já tady, tak jsme v ještě větší prdeli než jsme teď... pomyslela jsem si. Zvedla jsem se, ale zjistila jsem že nemůžu dál než do půlky té jeskyně. Přivázali mi ocas ke zdi. Urgh, nejenom že mě drží v jeskyni, ale ještě, mi můj postiženej naprosto k ničemu ocas musí přivázat ke zdi... říkala jsem si.

Přeměnila jsem se a zpátky, abych se dostala z těch postiženejch řetězů. "Nepřivázali tě náhodou ?" ptal se Stark když jsem se objevila u jeho stolu.
"Jo. Ale ty řetězy jsou slabý." odvětila jsem a podívala se na ty plány co tam měl.
"Ty se chceš dostat ven s tímhle ?" ptala jsem se nedůvěřivě.
"Jo. Tahle tak kulatá věcička, jak jsi to nazvala, to zvládne udržet cca 15 minut v chodu." otočil se na mě naštvaně.
"Hej v klidu... nemusíš se hned štvát. A mimochodem já se odsud můžu dostat hned teď, narozdíl od vás !" okřikla jsem ho. Ehm... Víceméně.

On se jenom uklidil k tý svojí blbosti co tam stavěl. Sedla jsem si zpátky do rohu té jeskyně, kde jsem se probudila. Koukala jsem se okolo sebe a hledala svůj batoh.

Počítala jsem s tím že mi ho ty idioti vzali, ale kupodivu byl pod jednou z těch kamer. Hned jsem si ho vzala k sobě a koukala jestli tam je všechno. Opravdu tam všechno bylo.

"Jaktože tady ten batoh zůstal ?" ptala jsem se toho druhého chlápka co tam byl se Starkem. Starka jsem se radši neptala nebo by po mě už něco hodil. Možná spíš já po něm.
"Když jste upadla do bezvědomí, upadl vám batoh a oni vás mezitím přivazovali k té zdi, tak jsem ten batoh odložil pod tu kameru a oni na něj zapomněli." odpověděl.
"Díky, a jak se vlastně jmenujete ?" ptala jsem se dál.
"Říkejte mi Jensen a vy ?" oplatil mi otázku.
"Cess, říkali mi Demon." představila jsem se, přičemž jsem odhalila svoji školní a pracovní přezdívku.
"Dobře." souhlasil jako by o nic nešlo.

Co jsem si to zase jednou vymyslela...

Jak mě vůbec mohlo napadnout letět do Afghánistánu ? Věděla jsem že jsem idiot, ale že bych byla až tak tupá mě opravdu nenapadlo.