Scarlet Davis, dívka co utekla z domu a teď žije několik měsíců v Beacon Hillské rezervaci.
Liam Dunbar, posila do lacrossového týmu a prvák na beacon hillské střední.
Jsou tam spoilery tak kdo neviděl nečíst :D.
,, Scar, Scarlett!" křičí někdo moje jméno. Podívám se dolů a co tam nevidím. Bretta a Lori. ,, Poslal vás Scott?!" zakřičím na ně. Vím že mě za tohle bude Scott nenávidět. Přecejenom jsem vzala život. Jsem vrah. A zvlášt on zabíjení neuznává. Porušila jsem jeho základní pravidlo. Nezabíjej, zachraňuj. Tohle mi říkal celé hodiny. Asi ho beru jako druhého tátu, nebo ho beru jak Liam jako Alfu. ,, Neposlal. Potřebujeme pomoct. Jdou po nás!" vykřikne poslední větu Brett když okolo něj prolítne šíp. Vydím útočníka tak po něm hodím dýku. Slézám dolů a vytahuji ji z jeho mrtvého těla. 4 lidi. Lori s Brettem utíkají směrem ke školním pozemkům. Běžím za nimi a cestou zneškodňuji střelce kteří po nich jdou. Zastavují se až na Lacrossovém hřišti. Brett schová Lori za sebou. Celou dobu prší ale přesto vidím jak se lasery z kuší snaží najít Brettovo srdce. První šíp letí. Zastavuje ho až Kiřin meč. Dobře budeme tomu říkat Katana. Katanou přesekává každý šíp. Vyběhnu za Brettem a Lori. Úspěšně jsme se schovali v jedné z učeben. Hned na to k nám došla Kira a zavedla nás na veterinásrní kliniku. Tam byla Satomi a ostatní. ,, Satomi?" hlesnu. Moje oči se zaplavují slzami. ,, Ano Scar." říká mi a objímá mě. ,, Satomi udělala jsem něco hrozného." začínám vzlikat. Satomi pro mě znamená to co pro Scotta Melissa. Máma které můžeš říct vše. ,, To je v pořádku dítě. Jen se vybreč, potom si o tom promluvíme. Zavrtím hlavou, stále brečím. ,, N-ne potřebuju si o tom promluvit hned, prosím Satomi." brečím jí do ramene. Jdeme směrem ke skladu. Posadíme se na psí žrádlo. ,, Tak povídej co jsi udělala?" objímá mě Satomi okolo ramen. ,, J-já jsem z-zabila 4 lidi." říkám jí a rozbrečím se ještě více. Satomi mě obejme ještě více. ,, Jestli jsi je zabila když ohrožovali tvé přátele, rodinu nebo nevinné lidi tak je to záchrana za použití drastičtějších prostředků. Jestli jsi je nezachránila před sebevraždou nezabila jsi je. Jestli si je zabila z radosti, čemuž nevěřím, tak jsi je zavraždila." nad jejími slovy jsem se musela zamyslet. Má pravdu. Ani oni ani já nejsme bez vinny. Já jsem zabila ty kteří se snažili zabít mé přátele. ,, Ale ten pocit vinny pořád zůstává." zašeptám. ,, Zaabila jsi 4 lidi tak další 4 zachraň." promlouvá po chvilce ticha. ,, Dobře." zašeptám nazpátek. Vracíme se zpátky na kliniku. Přichází Kira a za ní Scott. Já se zkrčím do klubíčka v koutě. Ve stínu. Tam kam patřím dokud mi moje svědomí neřekne abych se přestala trestat. ,, Satomi to je ten o kterém jsem vám říkala." říká Kira. ,, Já vím kdo Scott McCall je." promlouvá za tíživého ticha. ,, Jsme tady v bezpečí?" zeptá se Lori. Chápu že se bojí. Taky bych se bála kdybych nezabila. Jenže jsem zabila. Zatímco přemýšlím a nevnímám okolí se ke mně Scott přibližuje. Vzhlédnu. Do jeho očí se bojím podívat. ,, Díky." říká něco co bych od něj nečekala. ,, A za co? Zabila jsem. To mě přestane trápit až zachráním 4 životy. Ale o to nejde. Porušila jsem tvoji hlavní zásadu. Nezabíjíme, zachraňujeme." říkám mu potichu. ,, Zachránila jsi nám život. Byl jsem blbec kddyž jsem ti to měl za zlé." říká mi. Povytáhnu obočí. ,, To si budu pamatovat a připomenu ti to." trochu zvednu jeden koutek pusy. Přikývne chce vstát a odejít ale na něco si vzpomene. Obrací se ke mně. ,, Mohla bys jít prosím dát na Liama pozor? Nevím co s ním v poslední době je. A ještě něco ... " zastavuje mě když se chci zvenout: ,, s dýkami, lukem a šípy ti to jde." pochválí mě. Já se jen ušklíbnu a řeknu: ,, Až vraždně." ... % % % % % Zase lezu k nejmenované osobě do okna. Mám já to krásný zvyk co? Právě teď Liam spí. Tak otrvřu okno a zavrtám se k němu do postele. On se otočí a chytne mě okolo pasu. ,, Teď se přiznej, nespíš." zašeptám mu. On otevřel oči. Chvíli si mě prohlížel pak ale strnul. ,, Scar tvoje oči..." šeptá udiveně. Vsadím se že kdyby mohl křičel by. ,, Ne nemudeme hrát Tvoje oči... E-e-e to je fuj." mluvím na měj jako na psa. Šla jsem k zrcadlu které má v koupelně vedle. Měl pravdu. Moje oči zářili ostrou světlou morou. (nevím jak přesně se ta barva jmenuje doufám že bude stačit obrázek :D)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Nevím jak ty ale já bych se jela podívat na kočky a psy." říkám mu. Čekám u jeho dveří do pokoje než se převleče do něčeho v čem může ven. Vzal si kolo a mě si posadil před něj. Pak jsme jen jeli na veterinu. Naštěstí tam bylo otevřeno. ,, Ahoj Deatone tohle je Liam, Liame Deaton. Jsme tady protože mám divné oči." řeknu, seznámím a ukážu. Tolik toho stihnu za 20 vteřin. Deaton se usmál. ,, Věděl jsem že sem přijdeš. A taky vím co jsi." oznámí mi jako by to bylo něco dobrého. Pozvednu obočí a pronesu: ,, A řekneš mi to?" byla to taková akademická otázka. ,, Ty jsi Liamova kotva." přikývnu. ,, Stojíš o hodně více než všichni ostatní." zase přikývnu a zakroužím rukama aby si pospíšil. ,, Jmenuje se to Naděje. Dokážeš číst myšlenky, vidět podstatu člověka, tím myslím povahu a cíl. Umíš se všemi zbraněmi. Umíš se sama vyléčit když chceš. Podle tvých očích jsi už zabila..." tímhle ho přeruším. ,, 4 lovci. 3 co se snažili zabít Scotta, Liama, Maliu a mě. Potom jednoho co se snažil zabít Bretta a Lori." nejsem na to hrdá, ale přísahám že budu zachraňovat. ,, Dobrá, takže Naděje se ve smečkách cenní. Není vás tolik kolik by si Alfy přály. Když si vybereš jednu smečku zůstaneš s ní navždy pokud někdo nezabije tvého Alfu. Předpokládám že sis vybrala Scotta." kývnu. ,, Dobrá ted rávě bojuje s lovci, tak tam běž. Zachraň obě smečky. Jo a ještě, Liama mi tady nech, potřebuje si zodpovědět otázky a to potrvá." přikývnu a Liama chláchlolivě pohladím po ruce. Jdu směrem kam mě to táhne. Budova se jménem Argenta a odtamtuď se ozývají výstřely. Nasadím ledovou masku. Vytasím dýky. Podívám se na hlavu toho prvního koho uvidím. Dostaví se ke mě tolik informací o něm. Oči se mi rozzáří modrou barvou. Když jsem skoro u něj on se otáčí. Mávnu rukou ve které mám dýku a proříznu mu hrdlo. 6. Nevyčítám si to. Tohle je pro Scotta, Kiru, Bretta, Lori, Satomi a další. Beru si jeho pětačtyřicítku a zasáhnu prvního protivníka přímo do hlavy. Nemohl přežít. 7. Po chvíly to je 10. Po asi půl hodině potkám Kiru jak bojuje s jedním z nich. Vyrazí ji katanu z ruky. Chytím ji a useknu mu hlavu. Pak udělám to jak Kira krouží tou katanou. Nevím jak se tomu říká ale je to epický! Ona na mě vytřeší oči. ,, 11." říkám jí to ohromné číslo a hážu jí katanu zpátky. Vezmu si zpátky petačtyřicítku. A zastřelím dalšího. 12. Najednou okolo mě něco zapípalo. Všimla jsem si lovců okolo mě. Ztahovali se. Došla jsem mezi Bretta, Scotta, Kiru, Lori, Argenta a Satomi. Argent si jako první všiml že v ruce držím pětačtyřicítku. Jen jsem pokrčila rameny. ,, Ehm- Scar za a) držíš v ruce pětačtyřicítku a za b) v rameni máš kulku, dost krvácí." říká mi Scott. ,, Za a) toho bych si bez tebe nevšimla a za b) děkuju té jsem si nevšimla" poděkovala jsem a soustředila jsem se na kulku, aby se zahojila. Po chvíli mě to rameno nebolí takže to bude asi zahojené. Všichni se na mě koukají jako na zjevení. ,, Naděje." řeknu jen a vyjdu z budovy....
