The Color of Fire (N.H.)/pokračování HouseKeeper/

*** Denouement PART ONE ***

*Tak lásky moje, dneska teda ještě ne. Rozhodla jsem se vás trochu napínat a poslední dramatické části příběhu rozdělíme. Musím to pořádně promyslet, takže pokračování zítra přátelé. Snad mě nezabijete v myšlenkách *bojim, bojim* a přeju příjemné počteníčko ♥ Vaše Nat...

Pohled Mary-Ann

Už když jsem vkročila do dveří domku jsem podvědomě cítila, že je něco špatně. Opět tu byl ten pocit, že mě někdo sleduje, ale tentokrát se mísil s pocitem velkého nebezpečí a bohužel jsem se nemýlila. Ihned jak jsem zavřela vstupní dveře a přešla ke gauči uprostřed místnosti uviděla jsem jí.

Samantha stála nedaleko krbu a v ruce držela zbraň namířenou na mě. V jejích očích se zračila přesně ta nenávist jako kdysi a moje tělo jakoby zamrzlo na místě. Stáli jsme naproti sobě a sledovali jedna druhou. Opravdu se nezměnila. Jen v jejím obličeji přibilo vrásek, ale její vlasy byli stále stejně rudé jako před deseti lety.

Můj mozek pracoval na plné obrátky, přesto že mě moje tělo momentálně nechtělo poslouchat. Byla jsem jak ochrnutá, když jsem sledovala Samanthu jak obchází pomalu pohovku a blíží se ke mně. „Tak se konečně setkáváme milá Mary-Ann. Konečně jen mi dvě. Konečně sami. Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala" na jejím obličeji se objeví nehezký úšklebek, když se dostane velmi blízko mě.

Moje tělo postupně pohlcuje strach, ale ne o mě, ale o to co by mohla udělat ostatním pokud sem někdo z nich dorazí. „Co chceš Samantho" ta otázka asi nebyla dobře zvolená proběhne mi hlavou, ihned na to přistane ani nevím jak na mém obličeji prudká rána kterou nečekám. Zjišťuji, že Sam má hodně velkou ránu a dokáže využít okamžik překvapení.

Až mě zamrazí z tonu jejího hlasu ze kterého hněv doslova čiší, když se ke mně skloní po té co jsem pod sílou její rány klopýtla a upadla na zem vedle pohovky „Co asi můžu chtít, co?...co?!!!!! Celé ty roky v té malé cele. Co si asi myslíš, že můžu chtít!!!! Kdybys nepřišla ty všechno mohlo být úplně v pořádku. On mohl být můj, všechno mohlo být moje. Ale ne... přijde si milostivá slečna Mary-Ann a musí všechno posrat. Takže se mě laskavě už neptej co vlastně chci!!!!" mým tělem projede opět vlna strachu. Tahle žena opravdu není v pořádku běží mi hlavou. Tvář mě nepředstavitelně bolí a naražené koleno při pádu také nevypadá dvakrát dobře.

Snažím se moc nehýbat, abych Samanthu ještě více nedráždila. Snažím se zkoncentrovat myšlenky a vymyslet něco čím bych jí nějak zpacifikovala, ale nic mě nenapadá. Zbraň v jejích rukou je velmi nebezpečná věc a všechno by se mohlo nehezky zvrtnout.

Pohled třetí osoby

Niall s ostatními se už více jak před dvěma hodina mi vrátil z dětmi z povinného přezkoušení a momentálně se všichni cpou obědem. Jen on tentokrát jen posouvá jídlo po talíři. Je mu divné že se jeho žena tak dlouho nevrací, jeho rozpoložení si všimne Sophie a sedne si vedle něho. „Nialle klid, ona si také musí odpočinout, je pořád jen s námi nebo s tebou. Vím že ji miluješ, ale nech jí také trochu volnosti" stiskne povzbudivě jeho ruku a on se nakonec uvolní a pustí se také do jídla. Sophie má vlastně pravdu, musí nechat Mary-Ann trochu volnosti.

Nikdo z nich nemá ponětí co se právě teď děje jen kousek od nich v plážovém domku. O dvě hodiny později, kdy Mary-Ann stále sedící na zemi a pozorující Samanthu nervózně přecházející po plážovém domku zaslechne kroky a volání svého jména. Její srdce se úplně zastaví, když pozná Niallův hlas. Bože to ne, to ne, nechoď sem. Mary-Ann v duchu prosí, ale ví že jí to nepomůže. Z pocitem marnosti svírající doslova její srdce sleduje dveře které se otevřou a v nich se objeví blonďatá hlava jejího manžela....

Tak do mě. Vím, vím, ale opravdu zítra pokračování slibuju ☻☻☻☻

Coment and Votes díky moc lásky ♥

Vaše Nathalii...