Feelings

Chlad

Detektivní poradce spolu se svým přítelem, armádním doktorem procházel případ. Bylo však přítel to správné slovo? Sherlockovy úvahy i dedukce se bortily jako domečky z karet. Nevěděl, co si počít se svými myšlenkami. Procházel svým myšlenkovým palácem jako naprostý cizinec. Všechny složky, spisy, skříně, každou součást svého rozlehlého paláce znal, ale najednou mu všchny připadaly cizí. Jeho vlastní myšlení ho považovalo za vetřelce a Sherlock netušil proč tomu tak je, ačkoli si to nechtěl přiznat. Ano. Sherlock Holmes, slavný Sherlock Holmes si nevěděl rady v situaci vlastních citů. Nikdy mu jeho emoce nepřinesly nic než zklamání. Proč by je měl tedy teď začít řešit?

Z přemýšlení ho vytrhl hlas, unavený, ustaraný hlas. ‚Sherlocku?' tázal se. ‚Sherlocku.' opakoval o něco hlasitěji. John Watson na něj hleděl starostlivýma očima. Podle jeho výrazu šlo usoudit, že je rozrušený. I když, v tomto případě bylo rozrušený přeci jen slabé slovo.
‚Jsi v pořádku?' znovu promluvil a očima hledal na Sherlockovi alespoň pramalou známku toho, že vnímá jeho hlas. Odpovědi se mu však nedostalo, místo ní Sherlock Holmes vstal z rozviklané otlučené židle a opustil místo vyšetřování. Nepřál si být následován a John to věděl. Ničil ho fakt, že se mu Sherlock odcizuje a dal si za úkol přijít na to, proč tomu tak je. Co se mu stalo? John zvažoval všechny možné alternativy, ale nic ho nenapadlo. Zůstal sám v místnosti ověnčené žlutou policejní páskou. Jediným společníkem mu nyní byla zoufalost.

Sherlock Holmes odešel z místa činu, ignoruje vše a všechny. Sám bloudil ztemnělými ulicemi Londýna. Podzimní dny si vyžádaly svou oběť a světlo ustoupilo do ústraní již v odpoledních hodinách. Procházel se ulicemi sem a tam a za nepříliš dlouhým moment, aniž by si toho byl sám všiml, se ocitl v jedné ze zpustlých úzkých uliček. Nebál se, ovšem že ne, neměl se čeho bát. Tedy, alespoň si to myslel. Z nočního hávu se za ním vynořila postava temnější než nebe samo.

Upozornila na sebe slabým odkašláním, i když si byla vědoma, že o její přítomnosti Sherlock ví. S lehkým úšklebkem a jednou jedinou větou podala detektivovi malý sáček.
‚Na své lidi nezapomínám.' oznámila postava s chladným úšklebkem a společně s Sherlockem si prorazila cestu do temnoty.