Vrah z Deep Webu

2. Poprvé

Pohled Brada:
Pane Bože! Já vlastně v Boha nevěřím, ale no..páni tohle je snad sen! Takhle šťastný jsem nebyl od doby, kdy jsem zmlátil svědky Jehovovi. Hned po tom, co můj nový šéf s rychlostí opustil tento dům, jsem se šel zabydlet. Můj pokoj je velký jako byt, ve kterém jsem bydlel. Když jsem se konečně ubytoval, rozhodl jsem se jít nachystat místnost na moji první práci. Nastoupil jsem do výtahu a zmáčknul jsem 3. Nevím jestli mám jít do jedničky, když tam to je hlavně pro livestreamy. Pak jsem si ale všimnul, že na druhých dveřích je napsáno 'Videa'. Takže si nachystám dvojku. Když jsem vešel do dveří číslo dvě, místnost byla čistější než jednička. Taky tu bylo míň nástrojů, ale to si myslím, že není zrovna problém. Kdyžtak si můžu něco vzít z jedničky ne? Přivedu jí sem a svážu k židli. Když jsem si nachystal krvavý provaz, uvědomil jsem si, že tohle je opravdu nový začátek. Já jsem vlastně takový panic.. Ještě nikoho jsem neviděl naposledy vydechnout a teď? Stanu se andělem smrti. Noční můrou..
Zamyšleně jsem se díval na nástroje 'áww' tolik možností, kterou si vybrat..?
Když jsem se konečně rozhodl pro improvizaci, uvědomil jsem si že je asi čas seznámit se s obětí. Došel jsem tedy až dolů do sklepa a hledal klíč od druhé cely. Když jsem je otevřel, úplně vzadu seděla holka. Měla černé vlasy, rozteklý makeup od slz a díky oblečení vypadala i docela vyzývavě. Skoro bych řekl, že je to začínající prostitutka.
Přišel jsem k ní a vzal jsem ji za ruku. Když se konečně postavila na nohy, objala mě. Nechápu to. Myslí si snad, že ji jdu zachránit?
,,P-pomůžeš mi?"vydala ze sebe chraptivě.

,,Jsi naivní."pousmál jsem se. Nevzpírala se mi. Nejspíš proto, že měla kocovinu. Kdybych jí nedržel, pravděpodobně by byla pořád u země. Dovedl jsem ji do dvojky. Svázal jsem ji k židli ruce. A otočil jsem se ke skříni.

,,Málem bych zapomněl."usmál jsem se na ní a zapnul jsem kameru. Otočil jsem se a prohlížel si jí.

,,Něco tomu chybí. Musíš vypadat jako chudinka. Malá ubrečená kurva, co nechce umřít. Uděláš pro život cokoliv?"usmíval jsem se a nožem jsem jí vytvořil díry na silonkách.

,,Tak. A teď přejdem na věc."vzal jsem do ruky kameru a blížil jsem se k ní.
Natočil jsem zblízka její dráždivou minisukni a potom jsem kameru připevnil zpátky na stativ. Přišel jsem k ní. V jejích očích se leskl odraz nože, který jsem pevně tiskl v ruce.

,,Měla ses víc učit, míň se kurvit a přestat chodit někam, kde to neznáš. Copak nevíš, že jít v noci sama je nebezpečné? Někdo by tě snadno mohl unést, znásilnit a zabít."usmál jsem se na ní. Moje chvilka slávy. Moje poprvé..

,,Není na co čekat. Tak je ukaž!"zařval jsem a roztrhl jsem jí tu průsvitnou košili, co na sobě měla. Čtyřky to sice nebyly, ale stálo to za to. Udělal jsem jí slabé rýhy nožem na hrudi. Krev tekla přímo po těch malinkatých kulatých ňadrech až k její černé minisukni, která mimochodem byla ještě na ní. Chyba! Rozřízl jsem ji a sundal.

,,Byla si tak tichá i ve školce? No ták, tady tě nikdo neuslyší, nemusíš se stydět."zvedl jsem ji bradu, abych se podíval do jejích bezmocných očí. Chtěl jsem, aby mě prosila. Chtěl jsem slyšet její dechberoucí slova, urážky, cokoliv!

,,Jak chceš. Když nepromluvíš, budu tě muset donutit."znova jsem se usmál. Ona neměla sílu na slova. Ale je to snad moje chyba? Jemně jsem uchopil jedno z jejích prsou.

,,Rád bych řek, že to nebude bolet, ale nejsi u doktora."pousmál jsem se a moje ruka s nožem začala jednat. A ona začala řvát. Řvala.. Řvala až moc. Tak jsem přestal.

,,Vidíš, že to jde zlato."dal jsem ji pusu na tvář. Podíval jsem se na hodinky. Je čas. Rozvázal jsem ji. Lehce se usmála, chtěla mě obejmout. Odstrčil jsem ji.

,,Chudinko moje malá. Neboj se. Za chvíli už bude konec."usmál jsem se. Shodil jsem ji na zem a poté jsem i kameru nastavil správným směrem. Vzal jsem ji za ruku a podíval jsem se do těch vyhaslých očí. Ten pohled mě tak vzrušuje. Ten pocit mít nad někým moc. Zajímá mě, jak budou její oči vypadat po smrti. Odložil jsem nůž a začal jsem ji škrtit.

Flashback:
Mladí a zvědaví. Teenageři poznávající sami sebe. Nezadaní panicové, sexuchtiví borci. To jsme byli my. Ale bylo to k něčemu dobré? Mluvím o těch promarněných hodinách. Seděli jsme u počítače a ta snaha, ty těkající oči těšící se na obnažené tělo nahé dívky. Radost byla veliká, když se obrázek načetl. Ale já byl zklamaný. Né, že by pro mě její tělesné proporce nebyly dost krásné, ale byl to jen obrázek. Co jsem čekal? Co jsem si od toho sliboval? Nechtěl jsem vidět její úžasná stehna stažená mini šortkami. Chtěl jsem se jí dotýkat. Chtěl jsem, aby stála přede mnou celá jen má. Chtěl jsem ji tahat za vlasy. Chtěl jsem na ní zanechat otisky, jizvy, svůj podpis.
V tu chvíli jsem si uvědomil.. Jsem sociopat. Nemá smysl plavat proti proudu. Nebudu se celý život obávat, hlídat se, abych pak na smrtelné posteli naříkal, že jsem nestihl, co se dá. Pokud bůh existuje, pak jsem jeho dílo, tudíž i jeho problém.

Poslední výdech. Světlo v jejích očích zhaslo. To já jsem ji posledních pár minut ovládal. Já jsem rozhodl, jak její život skončí. Já ho ukončil. Ten pocit se stává mojí drogou. Tady se mi bude líbit. A sex s mrtvolou? Myslím, že tohle popis nepotřebuje. Je to úžasné, ale kdo nezkusí, nepozná.
**
Trochu "poetičtější" než předchozí. :D
Ale snad nikoho nepohoršuju. A né nejsem psychopat lidi. :DD Prostě se smiřte s realitou. Má to na vás působit odporně. :D