Vrah z Deep Webu

8. Odpor

Pohled Brada:

Seděli jsme a čekali na konec její směny. Měla na sobě uplé tričko s výstřihem. Dobrá volba, když má do něj co dát. Ó můj bože. Na co to myslím? Jsem teď jak nějaký nevychovaný zvrhlý barbar. Jane je krásná. Jane je moje holka. Potřebuji si už najít nějakou couru do sklepa. Jinak ji snad ještě začnu osahávat.

,,Jane, lásko, je tu nuda."usmál jsem se na ní.

,,Já vím. Za pět minut už můžem jít."odpověděla. Nasadil jsem vlídný úsměv a dál čekal. Mohl bych být v podstatě její otrok. Chovám k ní úctu a respekt.. Ale vlastně.. jakmile by mé náklonnosti začala využívat, asi bych už pak na ní nebyl tak hodný. Je to divný pocit, jak jedné ženě dokážu tak moc ublížit, zatímco druhou střežím, jako poklad. Podle čeho se určuje, která je která? To já nevím. Prostě to cítím.

,,Jdem?"vytrhla mě z přemýšlení.

,,Jistě. Kampak bys chtěla?"usmál jsem se na ní.

,,A co takhle...k tobě?"slibně zavrněla.

,,Když chceš.."nepřestával jsem se usmívat. Jeli jsme tedy ke mně.

» 

,,Máš to tu pěkný.."sedla si na mou postel.

,,A co tohle vlastně je? A s kým tady bydlíš?"vyptávala se.

,,Bydlím tu s kamarády. Je to prostě barák."usmál jsem se.

,,Teď by sme spolu možná měli spát. A možná je to to, co tu ode mě čekáš. Ale Bradley já nevím, jestli bych..",,Pššt."přerušil jsem ji. Přišel jsem k ní a políbil jsem jí.

,,Vlastně.. nechci to. Né, že bys nebyla krásná, nýbrž jen bych řekl, že by to bylo ukvapené. Zbytečně urychlené."podíval jsem se jí do očí. Usmála se. Vypadala šťastně. Políbila mě.

,,Takže vedle sebe budem jen spát? To je novinka."prolomila harmonické ticho. Tím jako chtěla říct, že je.. Že.. No. Je společenská? Že to je pokaždý u ní to samý?

,,Jsem poněkud jiný. Mám jiné cíle a...",,Pššt."přerušila mě pro změnu ona.

,,Já vím. Proto s tebou chci být."usmála se.

******

Probudil jsem se asi ve dvě hodiny ráno. Jestli se tomu vůbec dá říkat probuzení, když jsem ani pořádně nespal. Šel jsem do sprchy. Co bude dál? Budu mít přítelkyni...ženu...děti? Tak tohle teda nechci. Chci jen mučit, vraždit, zabíjet. Ale ona ve mně vzbuzuje pocit, že se mnou je to jiné..tak moc jiné, že by konečně mohla přestat být společenská, vdát se a mít děti. Nedokážu s ní být tak dlouho. Prořekl bych se.
Zastavil jsem vodu a hodil na sebe ručník. Podíval jsem se do zrcadla a pomyslel, jak je možné, že tolik lidí je tak naivních a věří mi. Jen proto, že jsem k nim zdvořilý. Oblékl jsem se a šel zpátky do postele. Ale ona tam nebyla. Hledal jsem ji na prvním patře. Nebyla tam. Šel jsem do druhého patra. 
Stála tam a její vyděšený pohled směřoval k bezmocné ženě, která procházela změnou. Změnou v barbie.
Šel jsem k ní. Otočila se. Vyděšená, ale né ze mě. Koukla se na mě, a jakoby viděla bezpečí.
,,Tenhle pohled si budu pamatovat navždy."pomyslel jsem si. Objal jsem ji a vzal ji dolů do prvního patra. Oba jsme byli ticho. Ona si byla tím pocitem bezpečí u mě tak jistá, že ani nebyla potřeba slov. A já lehce zdrcen z toho, co budu muset udělat. Poprvé cítím odpor, když myslím na něco, co dělám rád. Objal jsem ji.

,,Co je to?"zeptala se roztřepaným hlasem. Neodpovídal jsem.

,,Tak co to je? Bradley.."

,,Nechtěl jsem a nikdy ani nebudu se k tobě chovat zle. Jen musím trochu.."vzal jsem provaz a svázal jsem ji ruce. Vzal jsem černou nit a jehlu. Jehla prošla jejím rtem a ozvalo se zasténání. Najednou, jako bych ucítil slzu na mé tváři. Podlaha byla od krve a její pusa zašitá. Chci se ji už zbavit. Hodil jsem ji do své cely. Teď se mi nic vymýšlet nechce. Hlavně, že už neuslyším jaké slova to vychází z jejích úst.
Naříkala by. To já mám obvykle rád. Dávat oběti pocit, že mě přemlouvá, i když vlastně nemá žádnou šanci zachránit se. To jak jim vzplanou oči, když ucítí tu naději. Já je pak nechám vyhasnout. Ale její slova mě bodala do duše. Vždyť přece jsem se po dlouhé době zase zamiloval. A od milované osoby nechcete slyšet něco jako: Věřila jsem ti. Milovala jsem tě. Proč mi to děláš? ...
Proto jsem ji symbolicky zašil pusu.

                           ***
Omlouvám se, že teď nevydávám častěji. Snad vás to baví.