Kočky z horských jeskyní

Návrh

Bělokrk pootevřel oči a zívl. Nebyl moc zvyklý se probouzet, když na něj nedopadají sluneční paprsky, takže mu chvíli trvalo, než si zvykl na tmu všude okolo. Všichni jeho společníci stále spali. Sluneční záře stočená v klubíčku trochu připomínala slunce a Kamenná tvář celkem dobře splývala se stěnou. Zjizvené oko ležel na boku a cukal fousky. Nejspíš se mu něco zdálo. 
Říční válečník vyhlédl z jejich jeskyně. Musela být ještě noc, stále byla všude tma. Po chvilce naslouchání zaslechl vzdálené mňoukání. Nastražil uši a přikrčil se, zatímco se pomalými krůčky blížil k místu, odkud jednotlivá slova zněla. 

"...ale to přeci nemyslíš vážně!" zaslechl hlas Bleskového drápa. "Už tak máme mnoho hladových krků! A příjem potravy se tenčí, jak se máme všichni uživit?"
"Bude to jen dočasně," odpověděla Jinovatka. "Probírala jsem to i s Tichou říčkou a Dešťovkou. Je to dobrý způsob, jak zajistit, aby nás ostatní klany chápaly a neútočily na nás."
"I kdyby nás pochopily..." Hlas Bleskového zněl trochu sklesle. "...myslíš, že na nás nebudou útočit, když u nich lovíme? Těm klanům je jedno, jestli hladovíme...pro ně je hlavní to, že ONI nehladoví a chtějí, aby to tak zůstalo! Kromě toho, téměř všichni z nás jsou kočky, co z klanů utekly. Myslíš, že nám jen tak snadno odpustí?"
"Máš pravdu..." Kočka zněla ještě sklesleji. 
"Hele...zas tak špatný nápad to není," uklidňoval ji její zástupce. "Nakonec...možná by nám mohli i pomoct..."
"Jak?"
"Mám nápad, ale ty běž teď spát. Ta rána od Černého měsíce se musí ještě pořádně zahojit."
"Dobře..."

Bělokrk ztuhl. Nejen kvůli tomu rozhovoru, ale i kvůli tomu, že cítil hnědého mourka, jak se k němu pomalu blíží. Tiše se rozběhl zpět k jeskyni, kde spali jeho společníci. Musí je rychle varovat...
Vtom zaslechl zvuk drápů, odrážejících se od kamenné stěny, a vzápětí ho něco přimáčklo na zem. Pohlédl do dvoubarevných očí světle rezavé kočky se sytějším obličejem, jenž ho propalovala pohledem a zuřivě syčela. 
Vymanil se z jejích drápů a taky zasyčel. 
"Nebudeš si dovolovat na válečníka Říčního klanu..."
"Oh, opravdu? A co mi v tom zabrání, rybí mozečku?" Tlamička zrzavé kočky se roztáhla do širokého úsměvu, přičemž vycenila zuby a naježila srst. Uši roztažené do stran naznačovaly, že není v právě dobré náladě a rvačka jí nedělá problém. 
Dlouhosrstý kocour začal popuzeně mručet a přikrčil se, aby se připravil na jakýkoli útok. V ten moment ale jeho protivnici něco srazilo k zemi a všude začaly lítat chlupy. Obě kočky při boji bojovně řvaly, sekaly drápy a syčely. 

Ze tmy náhle vyběhl obrovský štíhlý kocour, kterému se povedlo skočit přesně mezi ně a po chvilce obě ležely na zemi a nabíraly sílu. Kocour se narovnal, posadil, a začal si čistit škrábance po boji. Bělokrk se vyděsil. Ta druhá kočka...byla Sluneční záře!  
"Jsi v pořádku?" vyjekl, když k ní doběhl.
"Jo, byla to jen malá rvačka," řekla statečně zlatá kočička a postavila se na nohy. 
"Bělokrku!" zazněl hlas Zjizveného, který se tu vzápětí objevil i s Kamennou tváří. "Sluneční se probrala a pak někam odběhla. "Jsou všichni v pohodě?"
"Celkem jo..." kývl, sklopil uši a dodal: "...ale nevím, jestli je dobrý nápad tu zůstávat."
"Co se tady děje?" mňoukl někdo a všichni přítomni ucítili Jinovatčin pach. Kočka se světlými pruhy kulhala na pravou přední tlapku. "Dešťovko, co se stalo?" zeptala se starostlivě, když jí pohled padl na kočku s oranžovým obličejem.
"Jsou to mizerové!" prskla Dešťovka. "Tenhle říční určitě. Odposlouchával tě, Jinovatko! Tebe a Bleskového drápa!"
"Tak proč jsou tu všichni?"
"Šli se ho zastat, zrovna, když jsem ho už skoro měla!"
"Chladný?" otočila se velitelka na velkého kocoura, jenž si do teď čistil rány. 
"Zastavil jsem je včas," mňoukl kocour. "Nikdo by neměl být nijak zvlášť zraněný."
"Moc ti děkuji...štěstí, že tu nebyl Zabiják..."

Bělokrk se postavil a zahleděl se kulhající kočce zpříma do očí. Vypadala trochu zmateně, když viděla, jak se tváří. 

"Dešťovka měla pravdu," zasyčel jedovatě. "Slyšel jsem váš rozhovor a také vím, co znamenal. Chcete si nás tu nechat, že je to tak?! Abychom lovili na svých územích, ale pro VÁS, vy bando vypelichaných omrzlin!"
Jinovatčiny zorničky se ztenčily v téměř neviditelné čárky a z kamene pod jejími packami se ozval zvuk drápů, které vysunula. Potom přišla těsně k němu. 
"Po tom všem, co jsme pro vás udělali, naši skupinu takto nazýváš?!" procedila mezi vyceněnými zuby a stáhla uši dozadu. "Nebýt nás, buď byste umrzli, nebo zahynuli na zranění po sněhové vlně! Vidím, že vděčnosti vás vaše klany moc nenaučily!"
"Kromě toho..." vyšel ze stínu Bleskový dráp. "...mezi námi nepadlo jediné slovo o tom, že bychom po vás chtěli, abyste pro nás lovili na svých územích."
"Tak...co teda byl ten tvůj 'dobrý nápad'?" zeptal se podezíravě válečník Říčního klanu. 
"Abyste nám pomohli najít nové území."
Hlas zástupce velitelky zněl vážně a trochu smutně. Čtyři válečníci na sebe trochu zmateně pohlédli. 
"Nové území?" zopakovala Sluneční záře. 
"Ano. Sice se sem nikdo neodváží, ale...není tu prakticky nic k jídlu. Kromě toho, někdo taky musí trénovat učedníky, hlídat tábor a hlídkovat okolo. Ti z nás, co se vydají na lov, toho stejně moc nenaloví...a to jsem ještě nepočítal těch pár potyček se Stínovým klanem..."
Při těchto slovech Zjizvené oko sklopil uši. 
"Nechceme toho zas tolik," dodala Jinovatka přívětivějším tónem a posadila se na temnou, chladně vypadající zem. "Jen tu s námi pár týdnů pobuďte. Chtěli jste zjistit, co jsme vlastně zač a tohle vám to určitě pomůže objasnit. A když nám k tomu pomůžete najít nové území, už nebudeme muset loupit na těch vašich. Navíc, budeme vám za vaši pomoc nesmírně vděční a pokud vy budete něco potřebovat, můžete s námi počítat."
Zavlnila ocasem, zatímco Bleskový dráp a Dešťovka se na čtveřici válečníků dívali zvědavými pohledy. Chladný odešel. 
"Necháme si to projít hlavou," kývl říční válečník a zastříháním uší naznačil svým třem společníkům, aby se vrátili do jeskyně, kde předtím spali. Ještě zaslechl, jak si pro sebe Dešťovka něco zamumlala, ale nechal to být. 

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, neměla jsem nápady ani náladu a pak jsme ještě jeli na dovolenou XDD 
Každopádně, tady je další kapitola :) budu ráda za jakýkoli komentář ;)