I'll save you

Twenty-two

Se Scottem jsem byli v nemocnici a čekaly na výsledky z vyšetření. Mellisa za námi přišla a my se zvedli.

,,Jak mu je?" zeptala jsem se. Melissa si povzdechla. Bála jsem se a začala jsem si prokřupovat klouby.

,, Po fyzické strance ano. Po mentální taky a to je ono. Nic se nenašlo. Jako by se to nestalo. A taky už jsme nenašli Frontotempolární demnci. Což je dost zvláštní," vysvětlovala nám.

,, Protože není lék," řekl Scott vedle mě, který se koukal do země. Mellisa přikývla.

,, Přesně tak. Ostatní si myslí, že to byl nejaký hloupý vtípek, když jste ho sem přivedli a oni udělali tolik testů," říkala nám, ale oba nás chytla a vedla za roh.

,, Ale já si nemyslím, že to byl vtípek. Něco se děje a není to jako před tím." šeptala, abychom to slyšeli jenom my. ,, Měli bychom na něj dávat pozor. Pořád. U nás může být pořád, ale někdy bude muset být u táty, kterému bychom to měli říct. U nich by ho měl někdo hlídat. Lydie mohla bys?" zeptala se mě.

,, Jasně," přikývla jsem.

,, Dobře to je asi vše. Budete ho moct odvézt," řekla nám než odešla. Se Scottem jsme se na sebe podívali. Ani jeden jsme nevěděli, co se děje.