Cameron

5.

,,Aaaaaaa!" Pištěla jsem se smíchem, když se mnou obrovská loď házela sem a tam.
,,Vidíš, lituješ, že jsi sem šla?" Pyšnil se Cameron výrazem já ti to říkal.
,,Ne tolik, jak jsem čekala." Zasmála jsem se. Přes hluk kolem, jsme museli skoro křičet, abychom se slyšeli. ,,Víc lituju těch panáků tý vodky."
,,Toho prvního, nebo těch dvou dalších?" Nadzvedl pobaveně obočí, když už loď zastavovala.
Při výstupu jsem Camerona pouze probodla pohledem, což byl další důvod k jeho smíchu. Zlý pohled nestačil, aby se přestal smát, tak jsem použila trochu síly, a praštila ho do ramene. Hraně se chytl za poraněné místo a obličej zakřivil bolestí. Tato grimasa mu ovšem nevydržela dlouho a brzy ji zase vystřídal smích.
,,To mělo bolet?" Vysmíval se mi.
,,Came, nech tu Elisabeth, nevidíš jaký je párátko." Vím jistě, že tuhle větu Sierra nemyslela zle, ale dotkla se mě. Kamarádi a rodina věděli, kterým tématům se vyhýbat, ale ona ne. Nemůžu se na ni zlobit.
Neuniklo mi, jak do ní Zoey drkla loktem, aby ji upozornila, že o tom nemá mluvit. Ta pochopila a zmlkla.
,,Prom-." Chtěla se omluvit, ale mě došla jedna důležitá věc. Nemůžu se neustále litovat a čekat, že se mi každej bude omlouvat za to, co jsem si způsobila. Liam měl pravdu, změnila jsem se, a nejsem šťastná. A já chci být šťastná. Je to sobecké, ale chci.
,,Ne." Zarazila jsem ji. ,,Neomlouvej se mi. Nic se nestalo." Usmála jsem se, a jí se značně ulevilo.
,,Takže na co jdeme teď?" Prolomil Liam atmosféru otázkou, na kterou jsem nechtěla odpovídat.
Odvrátila jsem od všech pohled, a dívala se na brzy zapadající slunce. Netuším, kolik mohlo být hodin, ale červánky na nebi napovídaly něco kolem půl osmé, osmé.
,,Jděte klidně ještě na něco, já s Elisabeth se půjdeme projít." Byla jsem otočená, ale cítila jsem Cameronovu ruku, jezdící po mých zádech sem a tam. Normálně bych ji setřásla, ale nebyla jsem zvyklá na alkohol, a i to malé množství na mě působilo, a navíc, bylo to velmi příjemné. Venku začínala být zima, takže byla jeho ruka úžasným zdrojem tepla.
Otočila jsem se a zachytila Zoeyin, ne moc hezký, pohled.
,,A kam jdete?" Vyzvídala podezřívavě, s přimhouřenýma očima.
,,Na cukrovou vatu." Falešně se Cameron usmál a já se potichu uchechtla.
Zoey jen protočila očima, otočila se a uraženě odešla.
,,Proč se do mě každej zabouchne?" Naoko zklamaně si vzydchl Cameron.
Začala jsem se hraně chichotat. ,,Jako kdo, každej?"
,,Ta holka z toho stánku, Zoey, ty," Moc rád by pokračoval, ale já ho nenechala.
,,Já?" Vykulila jsem na něj oči.
,,No a né snad?" Varovně se zeptal, ale v jeho hlase byl znát humor.
,,To se teprve uvidí," ušklíbla jsem se.
,,Když myslíš... Ale, je to jak říkám." Pokrčil rameny a já zakroutila hlavou.
,,Jsi paličatej."
,,A ty... Ty jsi... Hnusná." Vyprskl uraženě, ale mě to nenaštvalo, spíš naopak, rozesmálo. ,,Čemu se směješ?"
,,Tobě."
,,Fajn," probodl mě pohledem ,,tohle přejdu, protože jsi opilá, a tak se tě zeptám..." začal.
,,Já ale nejsem opilá." Ohradila jsem se, načež mi Cameron přiložil svůj prst na rty a podíval se přímo do mých očí. Sjela jsem pohledem na jeho plné rty a chtěla se jich dotknout. Asi jsem vážně opilá.
,,...jestli se mnou nechceš jít po zítří na oslavu osmnáctin jedné mé kamarádky, co říkáš?" Rozzářily se mu oči nadšením.
,,To myslíš vážně?"
,,Naprosto." Usmál se tak upřímně, až jsem musela odvrátit pohled.

*

,,Jí se snad nikdy nelíbil kluk jejího věku. Vždycky jsou to moji kamarádi a spolužáci." Vysvětlovala jsem a Cameron se smál.
,,To já naštěstí nic podobnýho se ségrou nemám." Uchechtl se. ,,Moc ji nevídám."
,,To mě mrzí. Jakto?" Bezmyšlenkovitě jsem položila svou ruku na jeho. Seděli jsme na nějaké kamenné zídce a probírali naše životy.
,,Nebydlím s rodiči." Zajímalo mě, jestli bydlí sám, nebo s nějakou holkou, ale zazvonil mi telefon.
,,Ano, mami?"
,,Elisabeth, je skoro noc. Nechcete přijít na pension?" Ozval se z mobilu podrážděný ženský hlas.
,,Jasně," vyhrkla jsem rychle a hovor ukončila. Hodiny ukazovaly jedenáct večer a těsně pod nimi blikaly tři nepřijaté hovory. Od Zoey.
,,Ano?" Zběsile jsem vytočila její číslo.
,,Elis, kde jsi? Čekáme na vás u stánku s hot dogy." Zněla dost starostlivě.
,,Už běžíme, počkejte tam." Ukončila jsem i tenhle hovor bez rozloučení, a rychlostí se rozešla směrem k pouti.
,,El, počkej." Dobíhal mě Cameron, ale já nezpomalila, možná ještě přidala.
,,El!"
,,Came, všechno jsem to podělala."
,,Co všechno?"
,,Zklamala jsem Zoey. A Liama."
,,Nezklamala, jen jsi zapomněla na čas. Nic se nestalo." Snažil se mě uklidnit.
,,Ale já jsem ta nejstarší. Já mám být zodpovědná."
,,Elis!" Křikl Liam a mával na mě.
,,Vidíš? Jsou vpořádku, jsi dobrá sestra." Mluvil opatrně, aby nenarazil na něco osobního.
Z ničeho nic jsem se zastavila a Cam taky. Podívala jsem se do jeho karamelek a on čekal, co udělám.
Své hubené ruce jsem obmotala okolo jeho těla. Nejdříve byl zmatený, ale brzy jsem ucítila jeho silné paže na mých zádech.
,,Děkuju." Zamumlala jsem, ale pochybuji, že mi rozumněl.

Tahle část byla trochu kratší, ale snad se Vám líbila. Ocením každý vote&comment😊😊