Osudí *pozastaveno*

Patron

Mick odhrnul řetězy, které vysely ze stropu jako liány a ohlédl se.

,,Měli bysme si dát čísla." Navrhl.

,,Začínám. Jedna!" Zezadu se od Cam ozvalo:

,,Dva!"

,,Tři!" Vykřikli nastejno Noir a Isla.

,,Ok, čtyři!" Rezignoval Noir.

,,Pět," zamumlala Jade. Mick zamžoural do tmy, náhle se o něco praštil do čela.

,,Jau!" Zaklel a zašmáral rukama před sebou. Dřevo.

Sjel níž a nahmatal studený kov. Zabral za kliku, do očí jej udeřilo jasné světlo.

Byl to obří sál, trochu připomínal hodovní místnost na hradech. Křišťálový lustr, dlouhý stůl se sedmi židlemi. Jedna stála v čele, za tou se tyčila fontána s květinovým vzorem, další židle po stranách, vystlané kašmírem. Bílé zdi a zrcadlově rozmístěné ozdobné podpůrné sloupy. Žádná okna, jen stojany se svícny. Poté také čtvery dveře a několik výklenků. Mick by přísahal, že právě tam měla být vestavěná okna, ale tady plnily jiný účel; v každém z nich byla socha, v jednom dokonce namačkány tři postele.

Mick udělal váhavý krok vpřed, za ním se postupně propletl i zbytek týmu.

,,Hele, támhle je další cedulka!" Zvolal Noir a rozeběhl se k fontáně, z níž vytékala průzračně čistá voda. Mick zaostřil, nad zdrojem proudu rozeznal zlatý obdélník. Metr na metr.

Jade zatím položila Aifu na jedno lehátko, Isla zkoumala všechny dveře a Cam začala opět předčítat.

,,Tohle je nějakým cizím jazykem... Normálně je tu jen část.

Tvá pouť začala, tým rodinou je nyní,

ať nikdo z vás, druhého neviní.

Cesta je započata, první úkoly splněny,

nechť rozsvítí se hvězdy na nebi.

Usedněte ke stolu, odříkejte slova,

poté stane se, vám věc zcela nová. A dál tady je pár divných vět:

Treume de stírien,

proule de sten,

masteo en daria." Noir byl první, kdo zaujal místo u stolu. Tázavě se zahleděl na židli v čele.

,,Kdo si sedne tam?"

,,Mick by měl. Vede nás. Je to oběť, třeba se to pod ním propadne." Zažertovala Cam. Mick po ní vrhl nasupený pohled a posadil se dopředu, vedle něho Jade a Cam, následně Isla a Noir. Chyběla Aifa, a i kdyby tady lpěla s nimi, jedno místo by zůstalo volné.

,,Až řeknu teď, tak to budem číst."

,,Ty to chceš vážně udělat? Je to prkotina." Odfrkla si Jade.

,,Hele holka, dneska jsem viděl, jak byl za cihlou pověšený klíč, dřevo měnilo barvu a básnička měla vždycky pravdu, takže..." Jade protočila oči, ale přesto už nic nenamítala.

,,Treume se stírien, proule de sten, masteo en daria." Odříkávali. Jejich hlasy se prolínaly s tichem a odrážely od stěn. Isle připomínaly vlčí vytí. Táhlé a tajemné. Když tu najednou z fontány přestala téct voda. Všechna se vlila do odtokové roury skrze kanálek a zmizela.

Zničehonic několik svíček zhaslo, jen prostřední světýlko na lustru zůstalo. Tma by se dala krájet, ale o to více dávala vyniknout zjevení, jež se jim formovalo před očima. Uprostřed stolu se zjevila oranžová pára. Ta se začala líně převalovat ve vzduchu, dostávala prachbídný tvar.

Isla se ohlédla.

Ty sochy ve výklencích...

Záře se stala tak intenzivní, že zalila místnost od hlavy až k patě. Zakousla se Isle do duhovek s takovou silou, že je musela zachránit víčky.

,,Ahoj." Světlo ustalo a v tu chvíli všem spadla spodní čelist tak nízko, že ji museli hledat někde na dlaždicích.

Uprostřed stolku stálo malé zvířátko a nadšeně vrtělo černým huňatým ocasem. Isle připomínalo velikostí i tvarem těla lišku. Jeho srst měla žlutou barvu. Uši černé se zrcátky, od nich se až po kohoutek táhl pruh uhlové dlouhé srsti připomínající hřívu. Tlapky tmavé, jedno oko zelené, druhé modré, ale v obou hrály neposedné jiskřičky. Na prsou bílou náprsenku tvaru lebky.

,,Co to..." Zaklonil se Noir. Liška se otočila.

,,Říká se kdo, mladý muži, né co." Hlas zvířátka byl pramínkový, tenký jako paprsek sálající z ohně. Pro změnu se slova chopil Mick.

,,Dobře, kdo jsi?" Slovo kdo extrémně zdůraznil. Ozvalo se cvakání drápků o dřevo, jak se přízrak otáčel.

,,Jméno mi dáte až vy, týme číslo tři. Jsem váš patron." Isla přemýšlela. Patron? Luskla prsty.

,,Micku, ten klíč. Ta hlava vypadala přesně jako ta jeho!" Malý vlček se posadil.

,,Můžu dostat své jméno? Prosííím!" Následně zavyl. Pronikavě. A až nyní všem docházelo, že se ocitli opravdu mimo jejich chápání.

Ták jsem zpět. A tentokrát Vás žádám o radu: Co Vás napadá za slušné jméno, pro tuhle obludku? A celkově Váš názor?