Osudí *pozastaveno*

Inside

Shea měla na uších zářivě červená sluchátka a poslouchala písničky. Občas hodila okem po řidiči, jež pevně svíral volant a troubil. Isla párkrát zamrkala a protřela si oči. Na okno se lepila všelijaká noční havěť a cpala se dovnitř. Mušky, jepice, komáři. Ty Shea přímo nesnášela. Proto vždycky chodila nastříkaná od hlavy až k patě repelentem a s odpuzujícím modrým náramkem na zápěstí.

,,Kdy už tam budem?" Zasyčela.

,,Nevím, nepoznávám to tady." Utrousila Isla. Byla až moc zanedbaná kontrolováním černočerné tmy, z níž se občas vykrojila hvězda. Byl nov. Žádný Měsíc na ni nevzhlížel.

,,Naši budou šílet... Měli jsme už být hodinu na parkovišti!"

,,Uklidni se. Jen je zácpa." Shea si přetáhla přes hlavu kapuci své šedé mikiny a pustila se do počítání gumových kroužků na svém zápěstí. Zrovna byla u bílého s nápisem White is Black, když řidič znenadání vykřikl a prudce zatočil volantem.

V tu chvíli začali vřeštět všichni. Isla viděla, jak autobus ztratil stabilitu, když se okenní tabulka nebezpečně přiblížila k příkopu. Shea se nalepila k ní, jak sklouzla po sedadle dolů. Zapištěla. Nehty sestře zaryla hluboko do paží. Isla čelem vrazila do okna. Sklo se roztříštilo při kontaktu s dřevěným plaňkovým plotem. Její tělo se schoulilo do klubíčka ve snaze uniknout tomu všemu.

Smrti, jež jí dýchala na záda a způsobovala husí kůži a studený pot, křiku ostatních dětí a orgány požírající beznaději. Vše se zakusovalo do dětských útrob, trhalo a trhalo. Shea zakvičela, do její pokožky se musel zabodnout střep. Před očima Isle problesklo několik šťastných vzpomínek a obličejů snad každého známého; mamky starostlivé modré oči a vysoké lodičky, tátovi svalnaté paže a v neposlední řadě Shey blond vlasy a špatně srostlé vystouplé žebro.

Bude smrt bolet? Hodně? A na jak dlouho?

Přemítala a stiskla pevně víčka k sobě. Stačilo pár okamžiků, jedno mrknutí a vše pohltila černota doprovázená tupou bolestí hlavy...

***

Isla zamžourala a zakňučela. Snažila se rozeznat místo, kde se nachází. Šero, prašivý pach, vlhký vzduch, tmavé zdi, tvrdá špinavá dlažba.

,,Hele, už se probrala!" Někdo k ní přiskočil a pomohl vstát. Promnula si jednou rukou oko a konečně rozeznala několik základních rysů: Plné rty, špičatá brada, kudrnaté hnědé vlasy s růžovými konečky a hnědé oči se zeleným nádechem.

,,Ahoj, já jsem Cam."

,,Isla. A...?"

,,Jestli se ptáš kde jsi, tak to neví nikdo z nás." Předběhla ji brunetka a trochu se odtáhla. Isla se rozhlédla po místnosti. Spíš jí připomínala hradní vězení. Bylo jich i s ní přesně šest. Bez Cam ještě dvě holky a dva kluci, které vůbec neznala. Jak jménem, tak ve tváři. Nic. Ani ťuk.

,,Čau, já jsem Jade. Kolik ti vůbec je?" Promluvila pohublá blondýna s pleteným tmavomodrým svetrem uvázaným kolem pasu.

,,Třináct."

,,Micku, ty se nepředstavíš?" Houkla Jade na černovlasého kluka, jež zrovna postával u mříží. Široká ramena, vysportované tělo.

,,Jó, jasně... Mick, jméno mé. Šestnáct." Jade si odfoukla pramínek vlasů z čela.

,,Alias náš samozvaný vůdce."

,,Hele holka, byl jsem tady první a jsem nejstarší, takže..."