MEMENTO MORI *[CZ]*

17. CANINAE NUPTIAE

CANINAE NUPTIAE

Psí oddavky. Žít na psí knížku.

„Nedívej se na mě!"

„Ne, to ty se na mě nedívej!"

Kai se rozesmál a poslal mi vzdušný polibek.

Opětovala jsem mu jeho gesto a chtěla něco říct, ale jedna paní se na mě zlověstně podívala. Zabořila jsem svůj pohled znovu do knížky a pokračovala v čtení. Nádherný román jménem Mladá můžeš být jen dvakrát.

Seděli jsme na pohodlné pohovce barvy trávníku v poloprázdné čítárně a trávili spolu většinu volného času. Kai mě pohladil po noze, kterou jsem měla přehozenou přes tu jeho, a zajel jedním prstem pod okraj nohavice. Nemohl dočíst jedinou kapitolu bez toho, aniž by se mě nějak nedotkl. Zaklapla jsem knížku a hodila na něho všeříkající pohled.

Rychle jsme se sbalili a mířili domů. Venku se konala vločková válka. Bělostné chomáčky obalovaly maloměsto a dodávaly mu kouzlo malovaných obrázků z vánočních pohlednic. Dorazili jsme ke mně do bytu a strhali ze sebe objemné oblečení. Naše rty se zkušeně spojily a těla do sebe narazila při dopadu na měkkou postel.

To, k čemu se schylovalo, nebylo nic nového.

Uběhlo několik měsíců od našeho prvního polibku.

Kai se prudce zastavil a postavil se.

„Co se děje?" zeptala jsem se.

„Chci s tebou bydlet, Bex!"

„Cože? Není brzy? Nechceš si o tom promluvit až potom?"

„Ne, ne, miláčku. Chci hned teď znát tvou odpověď," řekl a upravil si rozepnuté kalhoty.

Zasténala jsem a nechtělo se mi odpovídat. Byl to pro mě další, významný krok a trošku jsem se toho bála. Ale co sakra! Milovala jsem ho jako nikoho ve svém životě.

„Ano, zlato. Chci s tebou žít na psí knížku," odpověděla jsem.

Kai se celý rozzářil a pomalu si rozepínal kalhoty. Zapohyboval svými boky a vyplázl na mě jazyk. Pozorně jsem ho sledovala a kousla se do rtu.

„Teď se vrátíme k načatému, ale potom si začneme hledat větší byt."

Kývla jsem na odpověď a pomilovala se svým jediným...