HIC ET NUNC
Tady a teď.
Tady a teď.
Dny, týdny a měsíce líbezně tančily v červené sukénce.
Sledovala jsem, jak se nový život pomaloučku mění. Moje oči s neskrytým úžasem hltaly nádhernou tvář miminka. Ten malý brouček každým dnem rostl jako z vody. No, vlastně to byla malá broučkyně. Rozkošná dívenka jménem Kaya. Nevím proč a jak, ale když jsem ji měla poprvé ve svém náručí, tak se ve mně něco stalo.
Něco se změnilo. Něco starého odnesl vítr. Slzy štěstí smíchané s bolestí osvobodily část mé zjizvené duše. Kai a jeho láska, a také láska jeho rodiny. Byla jsem šťastná, že se mi do života vrátila rodina v tom pravém smyslu. Bezpodmínečná láska, podpora a pocit bezpečí. Babička byla pro mě všechno. Osm let nežila a čas nezmírnil, jak se mi po ní stýskalo. Doufala jsem, že se na mě někdy dívá z vrchu a je pyšná na svou jedinou vnučku. No, snad se nedívá tak často. Nerada bych ji pohoršovala svým aktivním sexuálním životem.
Jaro v plném rozkvětu neochotně předávalo těžké žezlo létu.
Slunce usilovně zářilo nad našimi hlavami, osvěžující vítr mi nadzvedával lehoučké šaty a horko mi nevybíravě vysušovalo rty.
Kai vytvořil novou choreografii, kterou si zatím nechával pro sebe. Nemohla jsem se dočkat, až mi to předvede. Když jsem po večerech škemrala, aby mi to už ukázal, tak mi pobaveně šeptal do ucha, že mám být trpělivá. Hm, to mi moc nešlo.
„Kai?! Prosím, pěkně prosím."
„Ne, ještě ne."
Nenuceně jsem vstala z gauče a šla do ložnice. Kai mě následoval a smál se mému „naštvanému" obličeji. Vyplázla jsem na něho jazyk a začala se smát. Hodila jsem po něm polštář, který bez problému chytil.
„Chceš bitvu, jo?" zeptal se.
„Hm, možná."
„Zlato," provokativně se usmál. „Zase prohraješ."
„Tady je někdo moc jistý sám sebou," řekla jsem a polštářová bitva propukla.
Vzájemné soužití nás bavilo. Často jsem se přichytla při myšlence, že bych tohle brala do konce života. Být po jeho boku. Probouzet se vedle něho do každičkého dne, cítit to mužské teplé tělo a vstřebávat hlubokými doušky lásku, kterou nenecháme vyhasnout.
***
Zbývá už jen pár kapitol. Díky za vaši podporu, čtení, hlasy a komentáře. :)
Agnes
ČTEŠ
MEMENTO MORI *[CZ]*
Short StoryHOMINEM TE ESSE MEMENTO Pamatuj, že jsi člověk. Kde má být anotace, tam se nachází výzva. Udělejte si svůj vlastní názor na následující příběh. S otevřenou myslí a srdcem. Možná tam najdete víc, než se na první pohled zdá... Kráčela jsem vedle něho...