11.8. 2016
Hned ráno, asi v deset jsme jeli do Ikei nakupovat věci potřebné na naše pokoje. Návrh se totiž rodičům líbil a tak jsme dnes jeli i s mým návrhem nakupovat. Mezitím co jsme vybírali věci do pokoje, Luis běhal po obchodě s telefonem v ruce a chytal pokémony. Když po čtvrté doběhl k recepci, zařval na celý obchod: ,,PIKACHU!" Táta ho potom dost seřval takže už tam pak nepobíhal.
Paní u recepce nás poslala ke speciálnímu pánovi, který radí s pokoji. Poslal nás do sekce doplňky do pokojů a pak do nábytku do dětských pokojů. Měli tam skoro všechno co jsme chtěli, jen neměli červené sedací pytle, měli jen zelené, černé a fialové, ale mohla jsem si vybrat látku a mamka, protože šije mi potom z ní udělá červené povlaky. To co neměli na skladě, jsme si zamluvili a zítra nám to přivezou. Jinak jsme naložili auto a jeli jsme domů.
Protože bylo skoro čtvrt na dvě, táta zastavil v naší oblíbené restauraci. Počkali jsme v autě než přinesl čtyři balíčky. Nevím co to bylo, ale nechám se překvapit, řekla jsem si.
Doma jsme usedli ke stolu a podle vůně, která linula z papírových balíčků, to byly moje oblíbené fish and chips. mňam! Nandala jsem si taky pořádné množství kečupu, až mě táta musel zarazit, jinak bych tam měla celou tubu. Dneska byl oběd mimořádně dobrý!
Po obědě jsme vystěhovali můj pokoj a začalo malování. Táta z papíru vyrobil legrační čapky, proti barvě, na zem jsme položili igelit a začalo se. Táta vymaloval strop a a rohy a mě nechal udělat dobře dostupná místa. Chtěla jsem se pod barvu podepsat, že bych tam byla podepsaná pod barvou, ale táta mi to bohužel nedovolil, že prý by to časem bylo vidět.
Večer jsme domalovali a protože nám u toho vyhládlo, máma začala nandavat večeři. Měli jsme sendviče a zeleninový salát. Dnešek byl únavný, ale užitý. Protože byl můj pokoj vystěhovaný, spala jsem tuhle noc u Luise. Tak snad nebude moc chrápat. Šla jsem se vysprchovat a v pyžamu pak zalezla do spacáku. Luisův pokoj vyhlížel docela studeně, byl tam nepořádek a neútulno. Taky mi připadalo zvláštní najednou nespát v patře.
Rychle jsem projela facebook, snapchat a instagram a když jsem se chystala usnout, slyšela jsem jak dole cvakla schránka.......Že by dopis? Tak pozdě? Bylo sice půl deváté, ale v tuhle dobu přece pošta nechodí. Rozhodla jsem se to jít vykoumat. Nazula jsem si papuče a opatrně se vydala po schodech dolů. Bohužel trochu vrzaly, ale rodiče mě neslyšely a nejspíš neslyšeli ani to cvaknutí. Seděli totiž na pohovce a sjížděli nějakou komedii. Prošla jsem po špičkách obývákem a pak jsem vklouzla do předsíně. Na rohožce ležel úhledně poskládaný papírek s mojí adresou. Byla jsem tak nervózní, až se mi klepaly prsty. Rozhodla jsem se ho rozložit až nahoře, takže zbývá se jen dostat nahoru. Stejně jako dolů jsem vyběhla nahoru a tam rozložila papír.
Ahoj Liso, nechceš jít zítra ven ?
Thomas
Hmmmm.....Zvláštní. Určitě půjdu, ale rozhodně teď nemůžu ven a odnést mu odpověď. Tak jsem rychle vyťukala odpověď do mobilu.
Ahoj, mohli bychom jít zítra navečer ?
A klikla na odeslat. Za chvíli přišla odpověď:
Ok.Tak zítra v 18.30 u hřiště platí?
Jj platí :-)
Super....uvidíme co se z toho vyklube..No..teď už jdu spát tak dobrou...
