3. kapitola - Večírek

61 12 3
                                    

                                                                                                                                         1. června 2016

,,Cože Wendy ? Vážně zítra pořádáš večírek ? " zeptala jsem se do mobilu.

,,Jo, těšíš se ?  Doufám že přijdeš ? " ozvala se Wendy.

,,No jasně že přijdu a kdo je zvaný ? " ptám se.

,,Tak počkej," řekla Wendy a začala číst: ,, Ty, Thomas, Mia a Marty. "

,,Jo, takže spíš takovej menší večírek na oslavu tvých narozenin ? "

,,No, nějak tak."

,,Tak ahoj Wendy určitě přijdu. "

,,Měj se Liso."


Položila jsem mobil na stůl a podívala se kalendář. Středa hmmm.... Co na sebe? A co pro Wendy ? Narozeniny má 1. června ..... No, možná bych jí mohla koupit ty žabky s donutama, které se jí minule v obchodě líbily. Pak jsem vstala a došla k bílému dřevěnému prádelníku, otevřela ho a prohrábla hromádku plnou pyžam. Hmmm....asi si vezmu tohle .. nebo tohle ? Kašlu  na to, vždyť je to jen jedna noc. Tak jsem si vzala tyrkysové tričko s modrou hokejkou a džíny a růžové obyčejné pyžamo. Hodila jsem to do zeleného sportovního batohu, pak taky kartáček, ručník, pastu a taky učebnice na zítřejší školu. Potom jsem vzala svojí  tašku přes rameno, peněženku a šla pro ty žabky do obchoďáku.

Když jsem přišla domů, byla jsem ráda, že jsem žabky sehnala. Musela jsem taky umýt nádobí, jinak by mě mamka nepustila. Ale furt lepší než nic. Pak jsem si po schodech vyběhla pro batoh, na hlavu dala sluneční brýle a šla jsem. ,,Ahoj Liso, hlavně tam nic neproveď." řekla s obavou v hlase máma. ,,Neboj mami tak ahoj." ,,Nazdar Lízíne. " řekl táta, věděl, že to nesnáším. ,,Čus" řekla jsem a zaklapla domovní dveře. Digitálky ukazovaly 17.14. , což je ještě docela dost času. Autobus k Wendy jede v 17.25. takže bych si měla trochu pospíšit. Lehkým klusem jsem se vydala napříč ulicí.

Gowlerovi. Ano, to bude zvonek Wendy. Crrrrr, slyším jak vevnitř zvoní zvonek. Vtom se ve dveřích objeví Wendin vysmátý obličej. ,,Ahoj Wendy, je tu už někdo ? " ,,Ahoj, jen Mia, zatím " odpověděla mi Wendy. Mia byla naše třetí kamarádka. Sice s Wendy jsme nejlepší  kamarádky odmala, ale Mia mezi nás taky patří. V obýváku už čekala Mia. Obývám byl stylově vyzdobený. Na stolech byly v mističkách různé krekry a chipsy a taky oslavové kloboučky. Na stěnách byly barevné girlandy a nad televizí nápis happy birthday. ,,Pěkný Wendy vážně pěkný " Děkuju, mamka mi pomáhala." řekla s úsměvem. Potom se Mia zeptala : ,,A tvý rodiče tu dnes nejsou ?  ,,Nejsou, naštěstí." mrkla na nás Wendy. A už se ozvalo další zazvonění. Šli jsme otevřít a byl to Thomas a Marty. ,,Ahoj kluci" pozdravily jsme je. ,,Nazdar holky" řekl Thomas. ,,Pěkně jste se vymódily" to zas Marty. ,,Díky" odpověděly jsme sborově. A pak už jsme šli slavit.


Wendy pustila hudbu a my si začli  povídat a slavit. Wendy jsme taky pořáli a žabky se jí hrozně moc líbily, děkovala mi  hrozně dlouho. Ale nebudu se zas vychloubat. Z prstýnku, náušnic a sady propisek od Martyho, Thomase a Mii měla taky velikou radost. Trochu jsem ty náušnice od Thomase Wendy záviděla....


Když se všichni najedli umyli  a vyčistili zuby, rozhodli jsme se, že si zahrajeme na schovku po domě. A jelikož má Wendy docela veliký dům, byla to zábava. Zrovna jsem byla na řadě s pykáním, když vtom někdo zazvonil... Všichni ze svých úkrytů přišli dolů do obýváku a překvapeně se dívaly na dveře. Zvonění se ozvalo znovu. Polekaně jsme se začli po sobě dívat ,,Kdo je tam ?" řekl tiše přes sluchátko Marty. ,,Pošťačka " zachrčelo sluchátko. ,,Na co pošťačka?" zeptal se Marty když položil sluchátko. ,,To nevím." řekla Wendy a opatrně škubla klikou u domovních dveří. Sešla po cestičce až k brance. ,,Dobrý den, je tu slečna Walkerová ? " zeptala se pošťačka. ,,Ehm, je " Co ? najednou ve mě hrklo ale pak jsem se vzchopila a vydala se po cestičce k brance. ,,Slečno, mám pro vás dopis, tady, poslala mě za vámi vaše matka." ,,Děkuji." ,,Můžete mi to podepsat prosím ?" ,,Jistě" Děkuju, nashledanou" ,,Nashledanou" Pošťačka odešla do tmy a já se vydala k domu s Wendy po boku. Když jsme si v obýváku sedly, Thomas mi řekl ,,Rozbal to, co je to ?" ,,To nevím, nejspíš něco důležitého když mi to máma nechala poslat až sem.


Co Lisa dostala v dopisu? V příští kapitole ! Děkuju za přečtení !


Já LisaKde žijí příběhy. Začni objevovat