8. kapitola - Kdes byla !?

41 10 0
                                    

                                                                                16.6.2016

(stalo se to 6. června)

No, tak to chci vidět, jak to doma vysvětlím. Je sice teprve čtvrt na tři, rodiče přijdou tak po páté, ale stejně jim to budu muset říct, protože mi budou muset napsat omluvenku, jinak budu mít neomluvené hodiny. A to by byl průšvih.

Vrzzzz!! to vrzly naše dveře, když jsem otevírala. Tak, zatím doma nikdo není, což je super, protože si můžu promyslet, jak jim řeknu že jsem usnula v autobuse a zameškala školu. Aspoň se podívám, jestli je tu něco k jídlu, celý den jsem nesnědla vůbec nic. V lednici pro změnu zase skoro nic neni, protože to brácha snědl, že ano! Tak zkusím aspoň špajzku. No vida, bakerollsky a slaninový ! Mňam!

Došla jsem do kuchyně, nasypala na talíř bakerollsky a šla si sednout na pohovku k televizi. Nic zajímavého nedávají, jako obvykle. Vtom se ozvalo mručení. A já v duchu: áá bratříček je doma! ,, Jéé můžu taky že jo Liso?" začal prudit Luis a natahoval se po bakerollskách. No jasně, když jde o jídlo je najednou hodnej. ,,Ne vypadni Luisi !" odstrčila jsem ho. ,,Tak si to sežer prosimťe!" zabručel a vydal se nahoru, nejspíš do pokoje.

Když přišla máma, všechno se rychle semlelo. Nejdřív na mě řvala ale pak mi po dlouhéém přemlouvání napsala omluvenku-rodinné důvody. Říkala že se to stát může(to s tím domem jsem jí neřekla) a že jí se stalo něco podobnýho když byla malá. A taky, ať to tátovi raději neříkám, že by z toho asi moc nadšený nebyl.

Ve škole se na mě učitelka tak divně koukala, ale podepsala mi to a poslala mě si sednout. Wendy, Thomas,Mia a Marty se ptali, kde jsem byla, tak jsem jim to celé převyprávěla. Thomas navrhl, aby jsme se jednou jeli do toho domu podívat. No, ....zajímavý nápad, ale....no uvidíme..možná.

Taky jsem dnes(16.)měla hokej. Trénovali jsme na blížící se zápas, na který se těším protože je to závěrečný zápas v tomhle školním roce, ale zároveň můj poslední, protože v září už jsme na internátu. Sice se tam těším, ale i tak se mi bude po mém starém dobrém týmu stýskat, když jsem v něm byla tolik let. Taky nás po zápase čeká rozlučka, ale zatím to vím jen já a trenér, pro ostatní je to překvapení


Tak je tady další díl! Omlouvám se že tak dlouho nebyl, ale poslední dobou sem fakt nestíhala. Snad vám to nevadí a čtete tuhle ,,knížku" dál. :-)))

Já LisaKde žijí příběhy. Začni objevovat