Láska Nebo Krev? (Pauza)

Lukasovo objevení a Maxina matka #2

Byla to žádost od Matyho. Příjmula jsem to. Po chvilce mi cinknul Messenger.

Maty: Ahoj kočko. Nešla by si ven?

Max: Tak kočka jo? A ráda. :-)

Maty: Fajn tak.... Víš kde je takovej ten malej lesík?

Max: To nevím za chvíli napíšu Elišce. A kdy?

Maty: Třeba v pět?

Max: Jojo. Tak ahoj. :-)

Maty: Ahoj :-*

"Vážně mi napsal pusinku? Ccc... Ještě ne....Ještě!" Rozesmála jsem se.
"Ok večer napíšu Elišce."
"Už je oběd a mamka nikde. Divný." Sešla jsem pomalu schody a začala jsem hrabat špagety ze skříňky. Když jsem je vyndala vzpomněla jsem si na Lukase. Na jeho modré oči.... Ne! Špagety jsem dala vařit a rychlostí klokana jsem vyskákala schody popadla mobil a rychlostí kočičky jsem zase seběhla dolů. Na Facebooku jsem napsala do vyhledávání Lukas Deraveel a rozklikla to. "Takže přidat do přátel" zasmála jsem se. Cinkla mi zpráva.
Lukas: Už si mě našla? :-)

Max: Jop :-) Co děláš?

Lukas: Nic neobvyklého. Klouzám se po duze a jezdím na jednorožcovy který má místo rohu cukrovou raketu. Jinak nic :-)

Max: Závidím :-) Hah. To já tady mám chodící čokoládu. :-))

Lukas: Né :-))

Max: Nechtěl by si jít k nám? :-)

Lukas: Uuuu... Jsem nečekal. :-)))))
Ale jo mohl. Dnes? :-)

Max: Jo. Zrovna vařím oběd...špagety. A jinak třeba o půl dvanácté? :-)

Lukas: Ten creepy smajlík na konci...
:-)) A špagety? V tom případě ano! :-))

Max: Domluveno? :-)

Lukas: Jasné :-)

"Ježiš s nim je zábava si psát.... Proboha! Špagety! Vždyť jsem na ně zapomněla!" vykřikla jsem a bězela jsem po schodech dolů. "Aaaaaaa" zaječela jsem. " Au " Začala jsem potichu brečet. V ten moment se otevřeli dveře dokořán a člověk co tam stál běžel ke mě. Neviděla jsem mu do obličeje...byl zahalený. " Spadla si že schodů? " zeptal se mě. "Ano, už to tak vypadá" pousmála jsem se. "Bolí to hodně?" zněl jako kdyby byl ustaraný. "Ehm už tolik ne" řekla jsem zvědavě.
"To sis jenom zvrtla kotník zavážu ti to ano?" řekl mi. "Dobře" odpověďela jsem mu.
Po chvilce...
"Tak a je to" vítězně vydechl. "Ano už to je" zasmála jsem se. "A špagety budou?" zeptal se vesele. "Lukasi!" radostně jsem vykřikla. "Tak pojď" pozval mě. " Ehm "vesele jsem přikývla. Když jsme je uvařili tak mě Lukas posadil ke stolu a začal podávat jídlo. Lukas si omylem vyhnul rukáv a já jsem uviděla jizvy. " Lukasi? Ano? Co to máš za jizvy? "zeptala jsem se." Ehm to nic " řekl a zakryl si jizvy. "Ty se řežeš?" zeptala jsem se zvědavě. "Počkej chvilku" řekla jsem a vyhnula si rukáv. Ruce jsme dali vedle sebe a uviděli jsme škrábanici draka. "To to je náhoda?" zeptala jsem se Lukase vystrašeně. "Ne... Drak je silný a my jsme také silní" řekl potichu. "Jako že mi dva jsme dohromady silní?" zeptala jsem se. "Ano" řekl tajemně. Vyrušilo nás zvonění telefonu. Šla jsem k němu a že sluchátka se ozval hlas.

Pán: "Dobrý den, u telefonu Max Willfová?"
Max: "Jistě"
Pán: "Dobrá jsem doktor David Opádek a potřebuji vám něco říct."
Max: "Ano poslouchám"
Pán: " Jmenuje se vaše matka Charlota Willfová? "
Max: " Jistě to je má matka. Něco se s ní stalo? "
Pán: "Je to strhující zpráva ale ráno byla vaše matka napadena.
Max: " Cože?! A je v pořádku? "
Pán: "Je v kómatu. Má jednu bodnou ránu. Na krku jsme viděli obtisky rukou takže se i škrtila."
Max: "Aha..."
Pán: "A teď mě poslouchej Max jestli chceš můžu nějakému psychologovy zavolat a domluvit ti schůzku. Maminku můžeš navštěvovat. Je mi to líto. Přeji krásný zbytek dne."
Max: "I vám... Nashledanou.

Potom co jsem zavěsila omdlela jsem.
"Max!" vykřikl Lukas. "Co se stalo?!" křičel. Vzal mě do náruče a odnesl mě do pokoje. " Tak a vyspi se z toho " řekl si pro sebe. (Sice je odpoledne ale dala si odpolední šlofík)Položil mě lehce na postel a přikryl mě dekou.
"Lukasi?" řekla jsem potichu. "ŠŠŠ... řekneš mi to ráno zastavím se tu ano?" přikázal Lukas. "Lukasi? Zůstaneš tu se mnou?" zeptala jsem se. "Ehm jistě. Jdu poklidit do kuchyně a ty odpočívej ano?" řekl mile. "Jo dobře" dořekla jsem a lehla si. Asi po dvou hodinách jsem se probudila. "Lukasi? Jsi v kuchyni?" vyšla jsem že svého pokoje sešla schody a šla jsem do kuchyně. "Ahoj Max! Vyspala jses? Udělal jsem takovou veselou svačinku."řekl mi vesele Lukas. A no jo na stole byli misky v nich smetana mandarinky a jahody. " Jéé mňam. " zasmála jsem se a sedla si ke stolu. Když jsem jedla vzpomněla jsem si že mám napsat Elišce kvůli Matymu. "Už si asi půjdem lehnout ne?" navrhla jsem. "Jop mužem" přikývl Lukas. "Ustelu ti zatím na gauči a ty se běž ospchnout" pobídla jsem ho. "Jop tak já jdu" a mířil do koupelny. Když jsem měla připravený gauč tak jsem šla do pokoje a napsala jsem Elišce.

Max: Ahoj Eliško, nevíš kde je takový ten menší lesík? Myslím že to je takovej malej park. :-)
Eliška: Jo vím. Proč? :-)
Max: Jdu s Matym ven... Pozval mě.
Eliška: Nene! Se máš :-) Pane jo :-) Když jdeš od muzea do kina tak tam je vyšlapaná cesta a pak už půjdeš jenom po ní :-)
Max: Děkuju Eli. A znáš Lukase?
Eliška: Nebavím se s ním. On s s nikým nebaví. Je takový tajemný. :-)
Max: Opravdu? Páni. Že no je... Tady u mě doma. :-)
Eliška: Really? Máš štěstí. Baví se s tebou?
Max: Jop právě že jo a stará se o mě. Je hodný a vtipný.
Eliška: Třeba z toho něco bude. Hele já musím končit pa :-)
Max: Ahoj :-)

"Eliška si myslí že z toho něco bude? To ne. "zasmála jsem se. " Už jsem! "zařval Lukas." Jojo teď já "zavolala jsem. Šla jsem do koupelny a osprchla se. Šla jsem do pokoje kde už na mě čekala postel. Překvapil mě Lukas protože mi přišel dát pusu na čelo a popřál mi dobrou noc. " Jojo i tobě "řekla jsem mile a objala ho. On to zřejmě nečekal protože vypadal překvapeně. Odtrhla jsem se od něho a šla si lehnout. Cítila jsem že když je má maminka v kómatu že mě ochraňuje. Cítím se s ním bezpečně.
################################
Jsem tu! Děkuju moc za 20 shlédnutí. Jsem ráda ježiš párty!  Tahle kapitola má přes 1000 slov a doufám že jste si ji užili.
Tvoje Any :-*