Vicky's life (Tajná skladatelka 3 )

11.

pohled Harryho

Jel jsme s Vicky do nemocnice. Měl jsme výčitky svědomí a ani jsem nevědl proč. Byla přece nehoda, že se přetrhlo lano, které drželo světlo na svém místě, a trefilo Vick do zad. Bylo mi ji líto. I po těch letech jsem k její matce choval určitě city a nikdy nezapomnu na její slova, když se se mnou loučila, když olétala na svatební cestu s Joshem. Řekla, že mě bude taky milovat, a to mi dávalo naději, že se třeba někdy vrátí, ale zatím se tak nestalo a něco mi říká, že Vicky neví, kdo jsem.
Asi před deseti lety jsem se s Lizi viděl. To bylo naposledy a nezapomenu na to, co jsme si řekli. Spíš poopravdě jsme se zase pohádali. Naše poslední hádka odstranila naše tajemství.

flashback

Po dlouhé době jsem ji držel v náručí. Tak moc mi chybí, až to bolí. Pořád jsem si nemohl zvyknout na fakt, že je vdaná za Joshe. V tomto směru jsem ji ztratil, ale pořád doufám, že se rozhodne pro mě.
"Tolik se mi po tobě stýská," řekl jsme, když jsem ji na chvíli pustil a posadil se vedle ní na gauč u mě doma.
"Harry, to už jsme snad probírali. Mě se taky stýská, ale nejde to. Jsem vdaná, vzpomínáš?" řekla a podívala se mi do očí.
"Já vím. Kěžbych to byl já, kdo se může nazývat tvůj manžel," řekl jsem.
"Nech toho. Moc dobře víš, že sis to zkazil sám," odbyla mě.
"Já vím a není den, kdybych si to nevyčítal," přikývl jsem.
"Přestaň se chovat jako malý kluk. Laskavě už pochop, že jsem vdaná za Joshe a my dva už mezi sebou nic mít nebudeme. A navíc mám přece Vicky," řekla a já v jejím tónu jasně poznal, že se začíná zlobit.
"Nerozčiluj se a já to přece vím. Kéž by byla Vicky moje dcera. Rozmazloval bych ji a miloval bych ji," povzdychl jsem si.
"Miloval? A pak bys ji ublížil?" nadhodila Lizi.
"Mohla bys toho nechat? Já jen konstatuji situaci, kdyby byla Vick moje," začal jsem ztrácet trpělivost.
"A kdyby byla tvoje? Co bys dělal?" zavrčela na mě svoji otázku Lizi.
"Miloval bych ji a nedovolil bych, aby ji někdo někdy ublížil jako ty mě," odpověděl jsem stejným tónem.
"To bych chtěla vidět," pokračovala posměšně Lizi.
"Nechci se hádat," řekl jsem klidnějším hlasem.
"Já taky ne a stejně už budu muset jít. Josh mě bude shánět a slíbila jsem Darsy, že ji dám další lekci klavíru," řekla taky klidným hlasem.
"Darsy? Já myslel, že její první jméno je Victoria," zarazil jsem se.
"To je, ale já ji ráda říkám Darsy. To jméno se mi líbí a navíc si při jeho vyslovení vzpomenu na tebe," řekla a lehce se na mě usmála.
"Opravdu?" zeptal jsem se, když vstala a zmířila ke dveřím.
"Ano. Vicky je totiž tvoje. Tu podobu nikomu nezalžu. Vidím tě v ní. Sbohem Harry," řekla mi a já zůstal zírat na dveře.
Opravdu právě řekla to, co si myslím?

konec flashbacku

Lizi měla pravdu. Vicky mi byla až příliš podobná. Měla stejné vlasy a rysy obličeje. V očích měla i moji barvu. Teď už jsem Lizi věřil a přál jsemsi jen, abych to Vick mohl říct.
Seděl jsem u její nemocniční postele a marně vzpomínal na její mámu, když jsem najednou uslyšel otevírání dveří. Otočil jsem hlavu a zadíval se na osobu stojící ve dveřích.

Další část. Co říkáte na flashback a kdo myslíte, že přišel za Vicky?? :)