Stejná, ale přesto jiná

Jsi ještě malá!

Je večer a my sedíme v obýváku a koukáme se na televizi. Rodiče se baví s tetou a babičkou, brácha je rozvalený na křesle a myslí si, že je největší šéf, sestřenka je na mobilu a já si jen tak píšu to, co mě napadne.

Člověk by si řekl, že tohle je rodinná pohoda, ale já nevím... po jedné stránce jsem ráda, že tu jsem, ale po té druhé mě pořád sere, že nás prakticky poslali přímým spojem do prdele... a ještě ta jejich výmluva... oni by se stejně určitě nudili. Tak to asi těžko! Neřekla bych kdybychom byli malé děcka, které potřebují neustálou pozornost, ale vždyť už jsme skoro dospělý, teda alespoň já.

Jenže oni to zřejmě mají úplně u prdele. Ale tak co bych chtěla, když na mě všichni akorát serou a jsem pro ně jen ten malý spratek. No co už moje rodina prostě není perfektní a občas už je to vážně k nevydržení! Zvlášť u určitých členů nebo spíš přísavek co se přiženili nebo přivdali.

Ehm..., ale o tom radši jindy...

Najednou jsem zaslechla jak se naši baví s babi o dědovi, který už je asi 5 let mrtvý. Slyšela jsem sice jen útržky, ale i to mi stačilo. Konečně jsem se dozvěděla na co vlastně umřel. Teda ne, že bych po tom nějak toužila, ale chci něco vědět o svojí rodině!

Samozřejmě toho o ní vím spoustu, ale některé věci mi tají nebo mi je prostě nechtějí říct. Prý jsem na takové věci ještě malá! No jasně a kdy na to budu dost stará?! V 50?! Bože kdy si konečně uvědomí, že už nejsem malá 6 letá holčička, ale skoro dospělá 16 letá holka?!

Řekla bych, že asi nikdy a to je ten největší problém...! Protože vždycky když chci něco vědět, tak použijí tu jejich slavnou výmluvu a já se s nima akorát pohádám. Jako před nedávnem s mamkou, ale o tom teď nechci mluvit...!

Tak Jenny je zpátky :D takže co říkáte? :)
Btw... moc se omlouvám, že dlouho nevyšla kapitola Popelky, ale jaksi teď nemám nápady... No doufám, že mě chápete :)