Stejná, ale přesto jiná

Prolog 2

Stejné oči, vlasy... Stejný úsměv, ale i přesto je něco jinak. Jsem stejná a přesto je ve mně cosi jiného. Něco co není vidět na povrchu, ale uvnitř. To něco, co mě během půl roku proměnilo, zlomilo, poučilo a také mi pořádně otevřelo oči. Myslela jsem si, že je to splněný sen. Jenže všechno má své mouchy a nikdy nic není tak úžasné, jak si to představujeme. A občas se vše nedaří přesně podle plánu a tak jsme vděčni alespoň za to málo, co se podaří. I já jsem taková byla... Řekla jsem si „darovanému koni na zuby nehleď."

Kdybych tehdy jen věděla, co jsem vlastně začala. Vstoupila jsem do hry, kterou jsem měla už od začátku prohranou... Kostkami házel snad samotný osud, který si dobře pohrál, ale to mu zjevně nestačilo a proto se mi k potupné porážce rozhodl přidat ránu pod pás v podobě lži a zrady... Něco se ve mně zlomilo a i když na první pohled vypadám stále stejně, moje oči a duše jsou jiné... Jsem stejná, ale přesto jiná...

Takže tímhle prologem (2) bych chtěla začít novou verzi téhle knihy, částečně inspirované životem. Doufám, že se vám bude líbit i tahle verze a taky doufám, že přidáte i nějaký ten komentář :)