Stejná, ale přesto jiná

"Bezva den" -_-

Opět vulgarismy!!!!

Zrovna sedím v autě, které míří směr babička a teta. Sedím na zadním sedadle mezi mamkou a bráchou, táta sedí vepředu vedle dědy, který řídí. Jo chápete to správně! Nemáme vlastní auto... No a co? Jsme snad nějací multimilionáři, abychom si kupovali auto, když nám stačí MHD? Navíc když něco nutně potřebujeme tak nás děda odveze.

Tím samozřejmě nechci říct, že dědu nějak využíváme! To zas ne! Odveze nás pokud nám nesedí spoje nebo když je to opravdu nutné! Jinak ho s tím neotravujeme. Navíc bydlí hned vedle takže v tom nevidím žádný problém...

„Jenny, Jenny, Jenny" začal na mě pokřikovat Steven. Bože co zase chce? „Hm... co?" zeptala jsem se ho s nezájmem. „Smrdíš!" řekl a začal se smát, zřejmě mu to přišlo strašně vtipné. Mě to tak, ale nepřišlo, protože podobné kecy od něho slyším každý den.

On si totiž, že je díky podobným hláškám frajer. Ale to je na omylu, protože díky tomu vypadá jako ještě větší krypl než ve skutečnosti je. No prostě kluk v pubertě..., tak co bych chtěla...?

„Super, Stevene a co já s tím?" zeptala jsem se, jako pokaždé když vypustí podobnou blbost z pusy. „Nic ty, blbko" odpověděl a začal do mě šťouchat. „Nech toho blbe" řekla a chytila jsem mu ruku, kterou mě šťouchal. „Nenechám, blbko blbá!" Tak to přehnal! Já nejsem blbá, na rozdíl od něho! „Ou vážně... no já nevím kdo měl z angličtiny čtyřku že..." řekla jsem a nahodila jsem svůj typický úšklebek. Zřejmě ho to dost naštvalo a začal mě mlátit.

„Přestaň!" řekla jsem už dost naštvaně. „Naser si, Jennifer !" Fajn chlapečku! Chceš válku? Máš ji mít! Řekla jsem si a začala jsem ho mlátit taky. Ale nebyl by to můj bratříček, kdyby si nezačal stěžovat...

„Tatíííí, tatííííí, Jennifer mě bije." Jo tak bije?! Párkrát jsem ho bouchla do ramene pěstí a to lehce. Jenže on pokaždé udělá ze všeho velké haló a pak žaluje tatínkovi. No a kdo to všechno odnese? Jasně, že Jenny.

„Jennifer, nech toho a začni se chovat!" řekl táta dost naštvaně. No ani se mu nedivím... Byl totiž naštvaný, ještě předtím než jsme odjeli. Ostatně jako každý rok... asi je to nějaký jeho zvyk...

„Ale, tati, já jsem jen..." ani jsem to nedořekla, protože mě táta hned přerušil. „Žádné, ale, Jennifer, něco jsem řekl a ty budeš poslouchat!" „Jasné?!" „Naser si" řekla jsem si pro sebe. „Co si to říkala?" zeptal se táta. „Řekla jsem jo" odpověděla jsem mu. Samozřejmě, že jsem mu neřekla pravdu, přece nechci schytat facku nebo něco podobného a navíc nechci si ještě víc zkazit tenhle den, který je už i tak na hovno...

Nová kapitola je tady :D
Tak co jak se vám líbí? :O
Budu moc ráda, když mi napíšete vaše názory ať už budou jakékoli do komentářů? :)
A taky mi napište jestli mám něco změnit ;) jako např. délku kapitol nebo tak :)