Rok Fenrira - Vlčí Říše

Panika

Roztaje mi dech, při myšlence co by mohlo být za tak mohutnou bránou. V ruce svírám pevně meč a hledím kolem sebe na lidi co mají stejný strach v očích, ale Galioth svírající pevně sekeru připravený k boji mi dodá trocha odhodlání. *Ty to zvládneš.*

Rozrazí se vrata brány a objeví se nějací zvlášní lidi. Na hlavě to vypadá jako samá bradavice, ale přitom se jejich hlava mění, jakoby to byla nějaká bublina s hrbolkama. Všichni vykřiknou a rozběhnou se na ně! Hledím kolem sebe jak ostatní bojují se Smrtinosiči, ale sám se nedokážu pohnout. Když se najednou ozve křik! Chlap má v sobě zabodnuté ostré meče, které jakoby žili a dýchali, smrtinosič ho roztrhne na dvě půlky, ale jakmile se pozorně podívám. Ty dvě čepele jsou z jeho ruky! Tmavé a celé celé pokryté ohněm zařícími žilami.

V tom se ozve bojový křik Věrných! A mezi nimi Aela. Zatřásnu hlavou *Tohle děláš pro ni. Musíš být silný!*

Zařvu taktéž! A vší rychlosti se rozběhnu spolu s Věrnými na Smrtinosiče.

Cítím jak můj adrenalin stoupá s každým zabodnutým mečem v nich. Jak moje síla roste a mé sebevědomí stoupá výš! Pro tohle jsem se zrodil.

Tolik mrtvých za sebou nechávám jako nějaký krvežíznivý vrah! S úsměvem mezi nima běžím a sekám do nich jak mi hlava řekne. Zastavím se před jedním a vší silou se napřáhnu, abych mu usekl hlavu. Když v tom zařve! Chytnu si uši a začnu řvát bolestí. Najednou to utichne a cítím jenom obrovský tlak v uších, které mi nekontrolovatelně piští a vybrují!

Když se dívám na ostatní, jakoby to neslyšeli. Zavolám na Aelu, ale ta mě nevidí a nejspíš ani neslyší. Otočím se na smrtinosiče a pomalu vzdoruju jeho vlivu křiku, ale v tom.

''Ty nejsi jako ostatní člověče. Mluv kdo jsi?! A jaktože vzdoruješ, tak silně mé armádě?''

Dívám se na něj nechápavě, když v tom přestane bolest. A já se rozběhnu na smrtinosiče, ten mě, ale máchnutím ruky odhodí jak shnilý kus chleba.

''Ptal jsem se kdo jsi!''

''Phillipos, moje jméno je Phillipos! Proč tě slyším jenom já?''

''Zemři človeče!''

Rozběhne se na mě, když v tom popadnu meč ze země a vši silou mu ho zabodnu do břicha! Ten do něj zajede hluboko a já odhodím Smrtinosiče.

''Vítězství!''

Zařvou lidé u brány, začnu se radovat, ale dojde mi co se stalo. *Jaktože to nikdo neslyšel? Co se to stalo?*  Než dokončím myšlenku uslyším zvláštní štěbetání v uchu.

''Aelo! Slyšíš to taky?''

''Co máš na mysli?''

''To štěbetáni. Jako nějací podivní ptáci, kteří spolu mluví.''

''To jsou následky bitvy, musíš si odpočinout Philliposi, hlavně v klidu a bez obav''

Usměje se na mě a já na ni.

''Vymítač!!''

Všichni se otočí a zaujmou formaci kdy se semknou. Muži s oštěpy a luky se oddálí o 10 kroků.

''Rychle Philliposi! Zaujmi formaci!''

''Formaci?''

Najednou chlap z hradby začne křičet a objeví se jen záblesk z hradby. *Co to bylo sakra?*

Stuhnu když vidím co se objeví v bráně! Obrovský, skoro až kolosální Smrtinosič, celý obrněný a na hlavě má rohy! Je jak z kusů železa a sem tam čouhají i plameny. V ruce svírá obrovitánskou dvoustranou sekeru. A pohlédne přímo na mě!