Rok Fenrira - Vlčí Říše

Síla

"Chodec? Co to sakra je?"

"Jsi potomek ďábla. Jediný se dokážeš dostat do pekla a zpátky, bez použití brány."

"Tohle mi vysvětli."

Odejde a vrátí se s mapou, kterou pověsí na stěnu.

"Tohle je celý ostrov Gaos. My jsme tady"

Ukáže prstem na střed Vlčí Říše.

''Znáš příběh o osmičce?''

''Nevzpomínám si''

''Aela ti ho řekne, já mezitím půjdu připravit tvoji výzbroj a budu potřebovat ať zajdeš i tak pro ty dokumenty.''

Kývnu hlavou. Edard odejde, já si sednu a kouknu na Aelu, ta se na mě usměje a začne mi vyprávět.

''Než-li začal svět existovat jak ho známe, žili zde čtyři bohové a čtyři démoni. Tedy osmička božských. 4 bohové žili na našem ostrově, avšak čtyři démoni neměli rádi svit slunce a žili pod zemí v místě zvaném ''Peklo''. čtyři bohové se rozhodli vytvořit své poddané, nebo-li nás lidi. Postupem času jsme se začali množit a starat sami o sebe, ale i přesto jsme byli stále oddaní našim bohům a den co den se k nim modlili. čtyři démoni byli rozlobeni, že neměli také své poddané a rozhodli se vytvořit taktéž své sluhy. Avšak to mělo katastrofický dopad. Vytvořili sice své sluhy, ale ti okamžitě žárlili na to lidi co žijí na povrchu na slunci. Vylezli z povrchu zemského a začali zabíjet všechen lid. Jakmile to bohové spatřili, museli něco podniknout. Vytvořili čtyři brány pod zemí, které vedly rovnou do pekla. Zahnali všechny splozence zpět do hlubin pekel a tak vznikli čtyři území.''

''Už to chápu. Čtyři brány, proto čtyři říše.''

''Přesně tak, ale to není vše. Vypukla válka mezi Osmičkou božských. Čtyři bohové proti čtyřem démonům. Bohové zapudily démony pod zem a tam je uzavřeli a ven se mohli dostat pouze skrze brány, které ovšem zapečetili svojí božskou silou. První dítě.. Tak se říkalo prvnímu chodci, nebo-li Fenrirovy. Nikdo neví jak, ale narodil se jako napůl člověk a napůl démon. A získal tak neuvěřitelnou moc. Podle proroctví, jakmile se objeví syn císaře Fenrira. Upadne svět do další války proti peklu. A bude pouze na něm, jestli svět jaký známe bude žít dál a nebo zahyne. Víc toho už nevím.''

Kouknu na Aelu překvapeně, postavím se a kouknu z okna. *To bude proč jsem se tady objevil. Nemůžu si to nejspíš pamatovat, protože jsem předtím ani nežil na tomhle světě, ale v hlubinách pekel nebo vysoko na nebesích. A teprve teď jsem byl poslán abych svět zachránil nebo přivedl do záhuby. Celý svět je v mojich rukou.*

Otočím se na ni vyzívavým pohledem se slovy

''Musíš mě trénovat! Jestli je pravda to co říkáš a já jsem ten kdo má svět zachránit, tak mě musíš naučit všemu co umíš abych mohl svět jaký známe zachovat. S mojí silou a zkušensotmi Věrných, bych dokázal porazit všechny Splozence a zavřít bránu v Řiši Vlka!''

''Je tu menší problém..''

Nechápavě se na ni kouknu a pak se pousměju

''Nikdo neví, kde ta brána je, co?''

''Přesně tak..''

''Jestli se, ale dokážu podle Edarda, jako jediný dostat do pekla jenom svoji vůli, určitě tu bránu najdu tam. A jakmile ji najdu, zničím tu bránu zevnitř a pak se jednoduše vrátím zpátky!''

Dojdu k šatníku, svlíknu se a vytáhnu si košili a kalhoty.  V tom mě Aela zezadu obejme a já celý ztuhnu.

''Vkládám do tebe celou svoji důvěru Philliposi''

Otočím se na ni, přitisknu ji k sobě a políbím ji. Moment ticha co se pěje pokojem a jediné co cítím je tlukot mého srdce a její jemné rty. Pustím ji se slovy

''A já ji u sebe uchovám navěky''

Usmějeme se, Aela odejde z pokoje, oblíknu se, vezmu si svůj meč a dojdu do kovárny za Galiothem.

''Galiothe jsem tu, můžeme pokračovat? Rád bych si zasloužil svou zbroj a naučil se kovařině''

''J-Jo.. Jsem rád, že si tu. Dneska jsem dostal zakázku od Domobrany s tím, že máme vykovat nové meče a udělat jim luky.''

''Počkej Luky? Odkdy dělá kovář Luky?''

''Chtějí prý speciální. Z pružné oceli základ a tětivu z nějakého silnějšího drátu, aby to střílelo silněji.''

''Takže vlastně máme vytvořit něco, co nikdo zatím nevyrobil. Aha.. Nemám zajít rovnou nakrmit jednorožce a pak se proleťet na drakovi do země snů?''

Oba dva jsme se začali smát, pak Galioth koukl na výheň a zamlkl.

''Na co myslíš?''

''Víš kdo je v téhle říši kovář jménem Azog?''

''Azog, Azog, hm.. Nevím, nic mi to jméno neříká, proč?''

''Azog je kovář co se ukrývá v lese. Je to první druidský kovář, co znám.''

''Druidský? Počkej, myslíš jako toho co mluví s přírodou, apod..?''

''Pokud vím, tak ano. Určitě kdyby si za ním vyrazil, tak by nám mohl poskytnout pomoct.''

''Počkej, ty si myslíš, že to bude, tak jednoduché? Že tam nastoupím, budu vypadat tvrdě a to ho hned přesvědčí ať nám pomůže?''

Goliath se usměje a koukne na mě.

''Já ho nepřesvědčím nijak, to ty.''

''E-Eh?''

''To co jsi dokázal při bitvě u brány, bylo neuvěřitelné a všichni si tě teď váží, ale zároveň to vyvovalo spoustu odhodlání proti nim bojovat a někteří i proti tobě.''

''Takže chceš říct, že mám jít a přesvědčit Druida Azoga, že jsem Chodec a potřebujeme jeho pomoc, pro vyhrání války?''

''Přesně tak. Svoje znalosti by přece nedal jen, tak někomu, ale Chodec. To by mohlo změnit jeho názor a mohl by nám pomoct vyhrát tuhle válku. Bez něj se neobejdeme.''

''Víš aspoň kde žije?''

''Vysoko v horách, které jsou až nad mraky. V horách Seraf, kde se dostalo jen pár lidí, ale nikdo se odtamtud nevrátil. Nikdo neví proč, nejde tam vidět, ale ty jakožto Chodec, se určitě vrátíš zpět.''

Usměje se na mě a vrátí se k práci. Celou dobu zatímco pracuju na to myslím. *Co asi může v těch horách být? Peklo? Né, to na druida nesedí.. Možná nějaké rituální místo a lidé, akorát cestu zpátky zabloudili.* Nedokážu na to přestat myslet, až se ozve vytí vlků po chvíli.

''To už je noc? to uběhlo, tak rychle.''

''Vidíš! Kovařina je zábavné řemeslo. Já to všem říkal.''

''Goliathe?.. Je náš osud daný?''

Kouknu na něj, když si sundám zástěru.

''Proč se mě na to ptáš Philliposi?''

''Myslím, že můj osud byl daný.. Že jsem se zrodil jenom protom, abych zachránil svět..''

Přistoupí ke mně a položí mi ruku na rameno.

''Nikdo nemá daný osud, určujeme si ho sami svými skutky. Záleží jenom na tobě, jaký skutek bude ten tvůj.''

Otočím se na něj a usměju se.

''Děkuju.. To jsem potřeboval slyšet..''

Odejdu k sobě do pokoje u Věrných, když mě ve dveřích zarazí Edard!

''Philliposi! Máme problém!''

''Uklidni se, teď jsem přišel, co se děje? Zase útočí?''

Koukne na mě vyděšeným výrazem, polkne a řekne mi s děsivým výrazem do očí.

''Aela se ztratila!''