21:12 zobrazeno ✓// h.s.

9

Už v taxíku se mi po Becky velice stýskalo. Nikdy jsem si nemyslel, že jí doopravdy uvidím a teď jsem s ní strávil celý den. Je naprosto skvělá..všechny tyhle myšlenky mi proplouvaly hlavou.

„Tak pane, za chvilku jsme na letišti," prolomil taxikář hrobové ticho. 

„Dobře děkuji," začal jsem se rozhlížet po okolí. 

Taxikář zastavil a otočil se na mě. 

„Bude to 70$." 

Trošku ve mě hrklo, ale peníze jsem mu podal zdvořile se rozloučil, vzal si svojí tašku a vystoupil z taxíku. 

Došel jsem na letiště a zjistil jsem, že můj let je o hodinu odložen. 

„Super," odfrkl jsem si nahlas a posadil se do křesel. Vytáhl jsem telefon a snažil se připojit na WiFinu, moc se jí nechtělo, ale nakonec jsem se připojil. Jako první jsem klikl na zprávy.

harry: můj let má zpoždění 

..

Becky mi neodepisovala, asi měla něco na práci. Dál jsem seděl v křesílkách a řekl jsem si, když mi Becky neodepisuje, tak bych možná mohl začít vnímat okolní svět, proto jsem svůj pohled zvedl a mobil schoval do kapsy. Naproti mě seděl kluk, mohlo mu být tak..22 možná 23. Seděl ode mě asi 2 metry. Nikdy jsem se o ostatní lidi nějak extra nezajímal, ale na něm mě něco zaujalo, vypadal zvláštně, jako by něco tajil, ale možná to byl jen zbytečný výplod mojí fantazie. Díval se zamýšlené z okna. Díval jsem se na něj. Najednou se otočil a zaregistroval můj pohled, rychle jsem se podíval jinam. Nějakým způsobem jsem měl pocit, že se pořád dívá na mě. Odhodlal jsem se a zvedl pohled. Dívali jsme se na sebe nějakou dobu, když v tu chvíli zvedl a někam odešel, můj pohled ho pronásledoval, zmizel za rohem. Měl jsem sucho v krku, tak jsem se rozhodl si jít koupit nějaké pití do automatu, to jsem neměl dělat. Přišel jsem k automatu, vhodil do něj mince a nic se nedělo. Začal jsem zbrkle mačkat všechny možné čudlíky, dokonce jsem do automatu i praštil.

„Sakra," křikl jsem. 

„Musíš to tady dlouze zmáčknout, aby to fungovalo," přistoupila ke mě osoba zmačkla velký červený čudlík, automat začal fungovat. Pití spadlo, sehnul jsem se pro něj.

„Děkuju moc," řekl jsem neklidně. Byl to zase on, kluk z křesel.

„Nemáš za co, hlavně už do toho nemlať," zasmál se. 

„Nee, už do toho mlátit nebudu," taky jsem se zasmál.

„Jmenuji se Lewis," podal mi ruku.

„Já jsem Harry," potřásl jsem si s ním. 

„Kam letíš?," zeptal se. 

„Do LA, kam ty?" 

„Taky." 

„Aha..docela otrava že ten let má zpoždění co?"

„Jo docela jo, ale nikam nepospíchám," odpověděl.

„Noo..tak já zase půjdu," řekl jsem rozpačitě. „A díky moc," ukázal jsem na lahev.

„Ahoj," rozhloučil se se mnou. Šel jsem si rychle sednout zpět do křesla. Musel jsem o něm pořád přemýšlet, měl modré oči, dlouhá hnědá patka mu padala do obočí. Šedé tepláky mu ladili v černé adidas mikině. Musel být asi hodně chytrý jelikož mě ten pitonej čudlík přišel úplně normální, copak jsem mohl vědět k čemu je. Už zbývala pouhá půl hodina do odletu, řekl jsem si, že se budu jen prohlížet lidi kolem sebe. Byla to docela nuda. Po nějaké době jsem se zvedl a odešel. Žena v rozhlase hlásila, že moje letadlo už je připravené a prosila pasažéry aby do letadla nastoupili. Když jsem pokládal tašku na pas vzpomněl jsem si na kluka z gauče, Lewise. Říkal jsem si, kde asi tak je. Neohlížel jsem se. Předložil jsem letenku a nastoupil do letadla. Sedl jsem si k okénku a vyčkával. Najednou jsem slyšel hroznou ránu. Stejně jako ostatní jsem se vyklonil, abych se mohl podívat co se děje. Viděl jsem Lewise, vedle kterého stála letuška s tácem. Vypadalo to, že letuška na Lewise něco vylila. Zaslechl jsem, jak se mu omlouvá. Řekl jsem si, že se asi nic vážného nestalo a proto jsem se v klidu posadil zpět.

„Oops," zaslechl jsem.

Otočil jsem se a viděl u sedadel Lewise. 

„Ahoj," pozdravil jsem ho. 

Lewis se posadil vedle mě. 

„To je ale náhoda co?" zeptal se.