Ve stínu noci [Pozastaveno]

Část 3 - Přepadení?

Máma došla domů a já konečně mohla vyrazit ven. Moc se mi nechtělo ,ale mamka mně vyvedla hodila na mně plášť a zabouchla dveře. Pořádně jsem si nestihla nazout botu. Hodila jsem si přes sebe plášť a šla jsem za náš dům do lesa. Máma mi řekla že až příjdu bude mít pro mně překvapení. Podívala jsem se do okna zezadu kde jsem uviděla malou kuchyni a jídelničku. Máma nikde. Asi šla nahoru ,otočila jsem se a pomalu jsem šla do lesa. Čím dál více jsem šla hlouběji do lesa ,dím dál víc se mraky stupňovali. 

Nakonec byly úplně černé.  Podívala jsem se na oblohu. Začalo mírně kapat. A než jsem se stačila nadechnout už byl obrovský slejvák. Rychle jsem se rozhlédla kam se schovat před deštěm. Uviděla jsem jeskyni. Moje záchrana. Rychle jsem k ní utíkala.Plášť mi vlál v tom vítru. Nejdřív jsem si myslela že je to úplně normální ,ale tím jak se déšť stupňoval tak já začala čím dál víc pochybovat. Nakonec jsem se otočila  pomyslela si. „Já jsem tak naivní ,jsem úplně normální holka." Sedla jsem si na kámen u vchodu do jeskyně a dívala se do deště. Zapomněla jsem mrkat. Měla jsem hlavu podloženou svou rukou. 

Najednou jsem zvedla hlavu. Uviděla jsem jakési zvíře ,nebo člověka? Šel vzpřímeně. Byla mlha a když ještě pršelo tak nešlo nic vidět.  Přišlo mi že se to na mně dívalo. Prošla mnou husí kůže. Byla jsem vyděšená. Najednou to zmizelo. A já jsem se hluboce nadechovala. „Už s toho šílím." Uklidnila jsem se. Pořád jsem přemýšlela nad tím co se právě stalo. Dívala jsem se na to místo kde ta postava stála. Podívala jsem se do malinkatého váčku kde jsem měla vždy vodu. Tentokrát jsem jí tam neměla. Vyšla jsem na úplný kraj jeskyně a zkusila se napít deště. Moc to nešlo ,ale napila jsem se ,alespoň trošku. Podívala jsem se za sebe. Najednou jsem se lekla jak nikdy jindy.