Ve stínu noci [Pozastaveno]

Část 4 - V jiném světě

Najednou se tam objevila velká záře. Lekla jsem se a vstala jsem z kamene. Nikdo nebyl nikde. Podívala jsem se kolem a pomalu se přibližovala k záři. Dlouho jsem nepodnikla žádnou akci ,tak mně to trochu uneslo. Držela jsem se při zdi. Pomalu jsem vykoukla. Byl tam nějaký černo-bílý svítící kámen. Vyšla jsem ven. Přiblížila jsem se blíž. „Ty jsi ,ona?" Ozval se plynulý ženský hlas. Vylekala jsem se a podívala se za sebe. Byla tam nějaká paní která na sobě měla tmavě-červený plášť. To byla ta paní která stála v tom dešti. „K-Kdo ona? Vykoktala jsem. „Ty jsi ta co má mít moc noci." Prohlédla si mně. 

„Moc noci o čem to mluvíte?" Zeptala jsem se. „Kdysi jsem bojovala po boku Honbura ,byly jsme super dvojka která bojovala ,proti zlu. Ale kdysi Honburovi sláva zničila mysl a přidal se na stranu zla. Srazil mně k zemi a chtěl mně zabít. Slitoval se ,ale prohlásil že to bylo naposledy." Podívala se do země. „Potkala jsem několik dětí ,které utíkaly před Hornburnem. Mají magie. Nabídla jsem jim vyučení. Souhlasily. A ty jsi ta co musí mít magii noci a musí ho zastavit společně s mými žáky." Dodala. Zarazila jsem se.  „Ale to znamená že musím opustit mamku?" Pořád jsem nevěděla jak odpovědět. „A jak se vlastně jmenujete?" Dodala jsem. „Jmenuji se Ukami. A tvojí matku můžeš navštěvovat ,ale pouze dny kdy tam nejdou strážci. A bydlet musíš někde mimo vesnici." Podívala se mi do očí. Máma mně vychovávala od malička. A teď ji opustit? „Budu tě vyučovat." Dodala. Dlouho jsem nezažila nějaké dobrodružství ,ale nemyslela jsem to takhle. Hluboce jsem se nadechla. „Dobře ,ale když budu chtít tak ji navštívím. ani pořádně nevím jestli ti mohu věřit. Jestli si nevymýšlíte." Nadechla jsem se a podívala se na bílo-černý kámen. Zvedla jsem ruku a přiložila ho na tmavou polovinu. Kámen vypadal tak trošku jako yin yang. Ukami přišla blíže a přiložila ruku na světlou polovinu. Najednou mi zbělali či a Ukami též. Najednou jsem se ocitla někde ve tmě. Dívala jsem se kolem sebe. Najednou jsem v dáli uviděla malou bílou tečku. Přišla jsem pomalu blíže. Byla to hvězda. Opět jsem na ni přiložila ruku. Nadzvedla jsem se a opět mi zbělaly oči. Na mém obleku se oběvil malý kámen který byl celý černý ,ale byly tam malé bílé tečky. Jako noc. Najednou jsem se ocitla zpět v jeskyni. Upadla jsem do bezvědomí.