Ve stínu noci [Pozastaveno]

Část 6 - Tajemné peříčko

Nechtěla jsem vypadat jako zranitelná holčička. Skřížila jsem si ruce a znovu si rychle prohlédla všechny a potom se podívala na Ukami. Rychle mi něco vložila di ruky. Podívala jsem se ji do oči. Pak jsem si uvědomila že pěst mám pořád sevřenou. Pomalu jsem ji otevřela. Černé pírko. V mé ruce bylo vložené pírko. Pečlivě jsem su ho prohlédla a pak zjistila že patří na můj opasek. „Připni si ho tam až budeš v soukromí." Pošeptala mi do ucha a já kívla. Pečlivě jsem si ho prohlédla. Schovala jsem si ho do kapse ,který byl na pásku. Pozvedla jsem hlavu. U Pixí jsem si všimla že na ušúmích má modré náušnice. Ale proč? To mi vrtalo hlavou. Celá růžová a modré náušnice? Najednou mně z přemýšlení vyrušila Ukami. „Milý žáci od teď s vámi bude bojovat i Laril." Předstoupila a ukázala na mně. „Co!" Vykřikly všichni najednou. „Ale mistrině nikdy nikde nebyla pětka!" Vykřikl hlasitě Lukas. „Lukasi! Laril je živel noci a." Nedokončila větu. Tázavě jsem se na ni podívala  „Někdy ti to vysvětlím. Ale vy budete muset pochopit že půjde mezi vás. Sklamalo by mně kdyby jste se k ni chovaly zle!" Bránila mně. Tiše jsem si povzdychla. Umím slovní hříčky! Nikdo už nepromluvily. „Trénink začne za hodinu." Dořekla a už byla pryč. Schovala jsem se do pokoje ,který mi ukázala Pixí ,ale já od jejich náušnic neodtrhla. Poté co se zavřely dveře jsem si uvědomila že jsme odešli z jeskyně. Opravdu jsem si to neuvědomila přemýšlela jsem nad Pixí,mámou,peříčkem a Ukami. Sedla jsem si na postel a prohrábla si vlasy. Hlavu jsem si položila do dlaní. Vytáhla jsem si peříčko a chvíly přemýšlela co s ním. Najednou se objevila záře. Přede mnou se objevil malý pták s modrými oči. Vyskočila jsem a začala po něm něco házet ,ale opatrně ,aby jsem nevzbudila pozornost. „Počkej!" Promluvilo zvíře a sedlo si na jednu z věcí ,které jsem po něm hodila. Počkat, ono to umí mluvit?!