Příběh Nerlame

Večeře s králem

Král Arald stál v její komnatě a dva sluhové chystali na stůl večeři.

 "Ne," odpověděla mu. "Ženy v Severní říši si nechávají narůstat dlouhé vlasy, ale já nejsem jako ony. Já nechodím v šatech, ale ve zbroji. Jednou v bitvě, bylo mi sedmnáct, mě nepřítel chytil za cop, přitáhl si mě a chystal se mě podříznout. Kdybych si tenkrát cop sama neodřízla, zabil by mě. A jenom kvůli dlouhým vlasům! Musely pryč." Sluhové se uklonili a odešli. Král posunkem pozval Nerlame ke stolu:

"Musela jste mít krušné mládí. Slyšel jsem, že jste vyrůstala v armádě a hrála si na bitevních polích. Rozsekávala jste těla mrtvých vojáků a pojídala jejich srdce."

"To jsou povídačky!" ohradila se Nerlame. "Po bitvě jsem nikdy nic takového neudělala. - Rodiče jsem nepoznala. Vychovával mě Darm, který mě od osmi let cvičil v boji. Padl na Vlčích pláních. - Svoji první bitvu jsem zažila ve čtrnácti letech. Darm byl proti, ale náš král vydal rozkaz. Byla to vítězná bitva a já ji přežila, tak se rozšířila pověst o Nezastavitelné dívce. Král Simtýn mě posílal do všech bitev. Na oko jsem všechny ty bitvy vedla, ale opravdové velení mi svěřili až v devatenácti. Byla jsem vždy v první linii a nesla hrdě rudé roucho s černým drakem."

"Vaše odvaha je proslulá po celé Zlaté říši. Povídá se, že jste vysoká jako muž a máte sílu tří rozzuřených býků."

"Povídačky," mávla rukou. "Nebýt Darma a mé osobní gardy, už bych dávno padla. Kvůli své proslulosti jsem se stala prvním cílem nepřátel. Vaším prvním cílem."

"Zaujalo mě, jak jste mluvila o ukončení války," řekl po chvíli král Arald. Nerlame zbystřila. "Stojí za vámi severní lid?"

"Severní lid stojí za svým králem." Král Arald dolil Nerlame číši vína a pokynul služebné, aby odešla:

"Ani já nesouhlasím s válkou, ale nemohu se vzdát Severní říši. Potřebuji vaši pomoc."

"Jakou pomoc máte na mysli?"

"Jste velitelkou vojsk a máte informace, které nám pomohou rychle ukončit válku. Navíc byste mohla díky svému vlivu přesvědčit krále Simtýna, aby kapituloval. Už by nemusela být prolévána krev vojáků a prostého lidu."

"To by byla velezrada!"

"Oba chceme, aby tato vleklá válka skončila..."

"Odmítám zradit lid Severní říše a své vojáky!" řekla rázně. "Tak kapitulujte vy!"

"Zlatá říše se nemůže vzdát Severní říši, protože známe vaše praktiky. Se zajatci nemáte slitování. Dokonce jste pobili i vojáky, kteří se vám vzdali! Proč by to tentokrát mělo být jinak?  - I když, jedna možnost tu přeci jen je. Myslíte, že by se vám podařilo přesvědčit krále Simtýna, aby se po případné kapitulaci zachoval ke Zlaté říši milosrdně?" Nerlame se zamyslela.

"Ne, nemám na krále vliv. Poslouchá jen královnu Isaelu, a ta nenávidí Zlatou říši. V případě vaší kapitulace by nejspíš nařídila zmasakrovat zlatý lid a pak by obsadila nebo rovnou vypálila mrtvá města."

"Pak se musí Severní říše vzdát. Můžu vám slíbit, že se zachovám milosrdně." Nerlame se ani nehnula.

"Nevěříte mi?" zeptal se král. "Můžu vám dát své královské slovo."

"Své královské slovo dáváte nesprávné osobě. Nejsem v postavení, kdy bych mohla o takovýchto věcech rozhodovat."

"Ukončit rozpoutanou válku bude mnohem složitější, než jsem se obával," řekl král. "A příměří výměnou za váš život?" Nerlame jen zakroutila hlavou:

"Můj život nemá takovou cenu." Napila se znovu vína. Král věděl, jak dokáže být Nerlame nebezpečná, a tak mu přísahala, že už se ho nikdy nepokusí připravit o život. Po této přísaze se usmála a dopila svou číši. Král Arald rozmlouval s Nerlame dlouho do noci. Velmi dobře si rozuměli a měli stejný cíl - ukončit co nejdříve válku za cenu co nejnižších obětí.

Následující den provedl král Nerlame po Mramorovém paláci a jeho zahradách. Nerlame žasla nad jemnou bohatou výzdobou síní a pestrostí barev obrazů na zdech. Mramorový palác bylo rozlehlé sídlo plné uměleckých předmětů - obrazy, sochy, fontány ... Nerlame nikdy nic podobného neviděla. Znala jen strohé hrady, válečné stany a královský hrad v Herldamu - hlavním městě Severní říše.

Zahrady Mramorového paláce byly úchvatnou podívanou. V tomto ročním období rozkvétaly nejrůznější květy a král Arald ukázal Nerlame blankytný len, ze kterého byla utkána její léčivá deka. Sluneční paprsky měkce dopadaly na vlnky úzké zátoky - jediné přístupové cesty na ostrov, který byl ze všech stran chráněn vysokými útesy. Zátoku střežilo několik hlídkových věží.

"Ví Severní říše o mém zajetí?" Zeptala se Nerlame a pozorovala rybáře vytahující sítě ze zátoky.

"Ještě jsem nerozhodl o vašem osudu," řekl král. "Zatím vás držím v tajnosti."

"Nemůžete to tajit věčně. Nenašli tělo a budou mít podezření."

"Ten čas ještě nenastal. - Nerlame, víte, proč se tento ostrov nazývá Rozbouřeným?"

"Vždycky jsem si myslela, že je to kvůli jeho bouřím, ale zatím všechny dny svítilo slunce a nebe bylo jasné."

"Jeho objevitel, Valnest Mořeplavec, na něm ztroskotal za bouře, která trvala tři dny. Pojmenoval toto místo Rozbouřeným ostrovem, ale nevěděl, že silné bouře sem přicházejí jenom dvakrát do roka. Počasí zde bývá velmi příjemné."

"Slunečný ostrov by bylo jistě výstižnější pojmenování," pousmála se Nerlame.