Příběh Nerlame

Setkání v zahradě

Nerlame se s rádcem Pelartem vrátila do zahrady. Král Arald tam už nebyl.

"Co mám dělat? Mám se vrátit do komnaty?" zeptala se rádce. Ten chvíli přemýšlel, usadil ji ke stolu a šel se po králi podívat. Nerlame seděla za mísou s ovocem a sledovala nenávistné pohledy dvořanů. Sáhla po své číši s vínem a přiložila si ji ke rtům. Skupinka vlevo ji bedlivě sledovala. Nerlame se zarazila a podívala se do vína. Číši vrátila na stůl a rozhlédla se po rádci a králi. Zahlédla Pelarta, jak mluví s vysokým dobře živeným mužem ve zbroji. Měl husté černé vousy a u pasu měl připnutý těžký meč. Starý rádce se k ní vrátil:

"Král vás očekává v zahradě u fontány. Chce s vámi probrat něco důležitého." Nerlame vstala a sešla po širokém schodišti do nižší zahrady. Její oči si rychle přivykly na tmu. Procházela kolem rozkvetlých stromů, které odrážely záři měsíce a hvězd. U velké fontány nikdo nebyl a Nerlame si vzpomněla, jak jí Arald ukazoval nejkrásnější fontánu z celé zahrady - Křišťálovou fontánu. Tu měl určitě na mysli. Křišťálová fontána stála hlouběji v zahradě. Vedla k ní úzká klikatá stezka.

Nerlame zapochybovala, zda si správně pamatuje cestu, a pak spatřila fontánu mezi stromy. Zastavila se úžasem. Křišťálová fontána stříbrně zářila. Vykročila a zaslechla za sebou zvuk. Než se stihla otočit, někdo ji chytil zezadu a položil nůž na krk. Zakřičela a cizinec jí zacpal ústa. Tím však na okamžik povolilo jeho pevné sevření a Nerlame se vší silou opřela do ruky držící nůž. Cizinec byl její silou překvapen a než se vzpamatoval vyklouzla mu.

Rozběhla se pryč. Cizinec ji pronásledoval. Slyšela, jak se přibližuje, na písčité cestě v dlouhých šatech a střevíčkách na podpatku neměla šanci utéct. Rozhlížela se kolem sebe po nějaké zbrani. Zahrada byla upravována tak pečlivě, že nikde neviděla ani klacek, který by si mohla vzít na obranu do ruky. Zprudka se otočila a výstražně stála čelem k cizinci. Zastavil se a váhal, co udělat. Nerlame mu vykročila vstříc. Muž ucouvl, ale pak si uvědomil svoji výhodu. Pozvedl nůž a Nerlame se zastavila.

"Co jsi zač? Kdo tě poslal?" řekla pevným hlasem.

"To bys chtěla vědět," zasmál se. "Jsem poslední člověk, kterého uvidíš, ty severská couro!"

"Jak se opovažuješ?!" rozzlobila se Nerlame.

"Co všechno jsi pro něj dělala, aby ses vyhnula žaláři? Král je s tebou asi hodně spokojený, když tě pozval na dnešní oslavu. Jsi jeho coura a snažíš se ho ovládnout! A s ním i Zlatou říši! Takto to dopadá, když si král pouští zajatce příliš k tělu."

"Tak to skonči! Na co čekáš?! Nebudu poslouchat ty tvoje zvratky!" zakřičela na něj Nerlame. Cizinec přistoupil blíž:

"Jsi nedočkavá! Ale ještě chvilku strpení, králova couro. Nejdříve tě vyslechnu. Buď budeš spolupracovat, nebo tě to bude hodně bolet. Rozumíš?" Nerlame se ani nehnula a přemýšlela, jak se ho zbavit. Útěk neměl smysl a navíc ani nevěděla, kde se přesně nachází. Musí se ho zbavit.

"Kolik zbývá v Severní říši vojáků a kde se nalézají jednotlivá vojska?" Nerlame se rozesmála a zavrtěla hlavou:

"Tyto informace nemám. Na toto by ses musel zeptat krále Simtýna a obávám se, že ten se dnešní oslavy neúčastní."

"Poznám, když někdo lže! Nezahrávej si se mnou! - K této otázce se vrátíme později, až se budeš válet ve vlastní krvi a škemrat o slitování!" Uhodil ji.

"Druhá otázka!" zakřičel. "Kde udeříte příště? Kdy se to stane? A kolik mužů vyšlete?" Nerlame mlčela a jen se lehce pousmála. Rozzuřilo ho to a znovu ji udeřil. Tentokrát tak silně až spadla na zem. Postavila se a dívala se mu chladně do očí. Cizinec nemohl ten silný pohled vydržet a zrudl.

"Dobře, couro," přehodil si nůž do druhé ruky. "Vidím, že na ženu vydržíš hodně. Co řekneš tomuhle?!" Vrhl se na ni a Nerlame ve stejný okamžik uhnula. Chytila jeho ruku s nožem, podrazila mu nohy, a když dopadal na zem vrazila mu ruku třímající nůž pod hrudník hrotem vzhůru. Cizince zabila jeho vlastní váha, která dopadla na špičku nože. Ještě chvíli mu cukaly nohy a pak vydechl naposledy.

"Nikdy nebojuj v rozčílení, hlupáku," řekla mu na rozloučenou do ucha. Nerlame se podívala na své krásné růžové šaty. Byly od cizincovy krve, zničila je.

"Nemá smysl, abych si oblékala něco tak nádherného," povzdechla. Zaslechla kolem sebe ruch. Převalila vrahovo mrtvé tělo a vytáhla nůž z rány. Za čepelí z rány vytryskla krev, která jí znovu smáčela šaty. Teď už byly úplně zničené. Sevřela nůž a skryla se za nejbližším houštím.