Příběh Nerlame

Plán útěku

Nerlame pozorovala přes keř blížící se pochodně. Stráže Zlatého krále pobíhaly po zahradě. Zahlédla Deronena. Přišel s ostatními k mrtvole vraha. Nerlame se postavila:

"Jsem tady!"

"Nerlame! Co se stalo? Jste v pořádku?" strachoval se král.

"Nepřibližujte se!" zvedla proti němu nůž. "Kdo ho poslal?!"

"Já to zjistím. Uklidněte se," pomalu se k ní přibližoval. "Jsem váš přítel."

"Nevěřím vám!"

"Stále jste na Rozbouřeném ostrově, nezbývá vám, než mi věřit," zastavil se těsně před ní. Nerlame spustila ruku a odhodila nůž. Stráže se pohnuly k nim. Král je zvednutím ruku zastavil, položil Nerlame přes ramena svůj plášť a doprovodil ji do její komnaty.

"Nebudu spát," řekla, když dosedla na postel.

"Posílil jsem stráže před vašimi dveřmi a mohu nechat i nějaké muže přímo v komnatě."

"Ne," odpověděla. "Spoléhám se jenom na sebe. Chcete-li mi pomoct, dejte mi meč nebo alespoň dýku." Služebná vylekaně pohlédla na svého krále. Král jí podal tenkou dýku zdobenou slony.

"Co je to?"

"To je sarenezská dýka z Horké říše."

"A toto?" ukázala na rytiny na rukojeti.

"To jsou sloni." Nechápavě zvedla obočí. "Jsou to zvířata, která žijí daleko na jihu. Jsou vysocí jako domy a mají velmi dlouhý čumák - chobot tomu, myslím, říkají. Vy jste nikdy neviděla slona?"

"Ne. A vy?"

"Naživo ne, ale sarenezští obchodníci mi o nich vyprávěli. - Měla byste se převléct." Slíbil, že ji ráno navštíví a odešel. Služebná jí pomohla ze zakrvácených šatů a přinesla jí lavor s teplou vodou. Už tu není bezpečno. Musím co nejrychleji pryč. Rozhodla se Nerlame.

Nerlame skutečně probděla celou noc. Brzy ráno ji Zlatý král našel sedět u dveří s dýkou v ruce. Služebná spala ve vysoké židli a lehce chrápala. Král odvedl Nerlame do Tyrkysové knihovny, kde lehce posnídali. Ve dveřích se objevila postava rádce Pelarta. Nerlame polkla a schovala v ruce pod stolem příborový nůž. Král to postřehl a rychle řekl:

"Pelart za nic nemůže! Vraha najal jeden z mých velitelů. Už jsme ho dopadli a je v žaláři. Jste v bezpečí."

"Pro mě tu už není bezpečno."

"Omlouvám se vám!" poklekl rádce. "Byl jsem oklamán. Velitel Gerdan mi sdělil, že vás král čeká u fontány a musí s vámi nutně mluvit. Neznal jsem jeho záměry." Nerlame si ho chvíli prohlížela.

"Odpouštím vám, Pelarte," řekla Nerlame a vrátila nůž na stůl.

"Děkuji vám," hluboce se poklonil.

"Nechal jsem tě zavolat," přerušil ticho Zlatý král, "abys nám pomohl vyřešit ošemetnou situaci, ve které jsme se ocitli. Svého nejlepšího vojenského velitele držím v žaláři a můj úhlavní nepřítel se mnou snídá v Tyrkysové knihovně. Žádám tě tedy o radu, co udělat, aby Gerdan mohl být propuštěn a jak zajistit Nerlame bezpečí na Rozbouřeném ostrově."

"Žádáte příliš, můj králi," zakroutil hlavou Pelart. "Necháte-li Gerdana ve vězení, budete muset dříve či později uspořádat soud. To se lidu nebude líbit. Obviní vás, že hodláte potrestat nejloajálnějšího velitele za pokus o odstranění nepřítele. Rozpoutáte tím ještě větší odpor vůči severské zajatkyni. Propustíte-li Gerdana, obávám se, že se pokusí znovu zavraždit velitelku Nerlame. Znáte ho a víte, že mezi jeho přednosti patří vytrvalost a odhodlanost dosáhnout svých cílů. Pokud se k Nerlame začnete chovat jako k zajatkyni, budete ji muset předvést k výslechu..."

"To nedovolím!" protestoval prudce král. Nerlame se podivila jeho reakci. Uvědomovala si své postavení a královo chování jí v této situaci připadalo až dětsky lehkovážné. Starý rádce jen pokrčil rameny.

"Největším trnem v oku vašeho lidu, je přítomnost Nerlame v komnatách Mramorového paláce. Rychle se šíří nechutné pomluvy," odmlčel se. Pochopili, co bude třeba udělat. Pelart to po chvíli ticha vyslovil nahlas:

"Nerlame musí opustit Zlatou říši. Nikde v naší zemi pro ni nebude bezpečno."

"Nemůžete mě propustit," vydechla Nerlame.

"Královu rozhodnutí se ve Zlaté říši nikdo nepostaví," řekl král.

"V Severní říši si budou myslet, že jsem vám vyzradila tajné informace a získala tak výměnou svobodu. Dala bych tak králi Simtýnovi jedinečnou záminku zbavit se mě."

"Král Simtýn vás chce odstranit?" podivil se král. "Jste jeho nejsilnější zbraní. Severní lid ve vás vidí svou hrdinku. Vedete vojáky severu do bitev."

"Ale co se stane," řekl pomalu rádce Pelart, "když hrdinka zradí svou zemi, aby zachránila vlastní život? Bude ji lid zbožňovat a stát za ní?" Nerlame tiše zavrtěla hlavou a zírala před sebe na majestátní svícen na stole. Kousla se do rtu a řekla:

"Zbývá jediné řešení." Král s rádcem na ni upřeli pohledy. "Umožníte mi utéct z Rozbouřeného ostrova!"