Z pohledu Martina...
Chodil jsem různě po pláži,nábřeží a obchodech.
Vím,že jsme měli sraz v 16:00,ale chtěl jsme si pročistit hlavu a stejně mě určitě nehledají.
Z pohledu Kovyho...
Bojím se o něj..co když si něco udělal nebo hůř,co když mu někdo,něco udělal.
Řekl jsem Pedrovi,že ho půjdu hledat.
"Pedro? Jdu najít Martina,co když se mi něco stalo. Kdyžtak se vrátím zpátky 'domu'." Odešel jsem směrem kam si.
Nezvedá mi ani mobil,tak teď mám právo se bát.
Z pohledu Martina...
Uběhla asi další hodina a stále jsem se procházel pláží a milióny lidma..
Sedl jsem si na pláž a díval se na západ slunce.
Lidi pomalu odcházeli a celé okolí bylo klidnější.
Zaslechl jsem pláč. Otočil jsem se a hledal,kdo to je.
Byla to nějaká paní ve středním věku,plakala a něco naříkala.
Vyběhl jsem za ní a doufal,že bude mluvit anglicky.
"Dobrý den,není vám něco?." Přiběhl jsem za ní.
"Ztrat-t-til se mi syn." Naříkala.
"To je mi líto,tak mi ho popište a já vám pomůžu ho najít. Volala jste policii?" (Mluvila anglicky😂😂)
Popsala mi jak vypadal,kolik mu a co má na sobě.
Hledal jsem asi 20min. A pořád nic.
Bylo už pár minut po 22:00...a já se stále snažil pomoct té paní.
Šel jsem dál,když jsem zahlédl někoho sedět před zavřeným obchodem.
Přišel jsem k němu.
Poklepal jsem mu na rameno a on se hned podíval.
KOVY?!...
Rychle jsem ho zvedl ze země a přehodil přes něj svoji košili.
"Kovy?! Co tady děláš?" Zděšeně jsme vyhrkl.
"Já? Spíš m-m-mi řekni kde jsi ty?"
Celkem se ochladilo a u vody byla zima ještě větší.
"Byl jsem se jen na chvíli projít,pak by ch přišel." Řekl jsem,trochu naštvaným hlasem. Nemá mi kdo,co rozkazovat,já si můžu jít kam chci.
"Dobře! Nemusíš hned zvyšovat hlas.
Bál,teda báli jsme se o tebe."
Byl celkem zaskočen.
Z pohledu Kovyho...
Hledal jsem ho asi před dvě hodiny a pomalu jsem to vzdával,začalo se stmívat a ochlazovat.
Sedl jsem se před nějaký obchod a koukal na západ slunce,věřil jsem,že ho najdu.
Další možnost byla,že už je dávno doma,ale i tak jsem čekal dál.
Pomalu jsem usínal,když v tom na mě někdo poklepal.
Lekl jsem se a podíval se nahoru.
MARTIN!? Měl jsem chuť ho objat,ale musel jsem se držet,kvůli němu.
Zvedl mě ze země a dal mi jeho košili.
"Kovy? Co tady děláš?" Díval se na mě vyděšeným výrazem.
Vypadalo to,jakoby o mě měl srach,ale co si to namlouvám.
"Já? Spíš m-m-mi řekni kde jsi ty?"
"Byl jsme se jen na chvíli projít,pak bych přišel." Řekl celkem naštvaně.
"Dobře! Nemusíš hned zvyšovat hlas. Bál,teda báli jsme se o tebe." Chtělo se mi do breku,už jsem takový citlivý.
Pokračování příště...
Omlouvám se,že teď dlouho nebyl díl.
Sepisovala jsem ho celou dobu,ale jsou prázdniny,tak jsem si je chtěla užít:)
Je takový kratší,ale doufám,že se vám líbil.
Enjoy❤
