Z kronik Cestovatelů časem: Johanka z Arku

I.

Bolest. Nic jiného jsem necítil. Jen neuskutečně silnou, palčivou bolest na prsou. Bylo to, jako by se mi někdo snažil vytrhnout srdce z těla.
Z dálky ke mně přicházely výkřiky. Zněly strašně. Jen chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ony výkřiky jsou ve skutečnosti moje.
Sebral jsem poslední zbytek sil a s námahou otevřel oči. Jasné světlo pocházející ze stropní zářivky mě oslnilo. Ucítil jsem pod sebou chladnou desku stolu ve Zkušebně a celého mě najednou pohltil chlad.
"Do prdele," procedil jsem mezi zuby, když mi došlo, co se děje. Posadil jsem se a sáhl na menší stolek pro mé hnědé tričko.
Dveře Pozorovatelny se otevřely a dovnitř vešel pan Schuster, můj Konzultant pro cestování časem. Tedy, tak se jmenuje ta funkce. Ve skutečnosti je něco jako učitel. Jen já asi nejsem takový žák, jakého by si přál.
"Zase nic?" povzdechl si a já se na něj otočil. Zklamaný pohled, kterým mě obdařil, mě nutil cítit se provinile, i když jsem za nic z toho nemohl.
Zakroutil jsem hlavou a snažil jsem se u toho vypadat víc smutně než naštvaně, i když u mě momentálně vyhrával vztek.
"Zítra se to třeba povede," snažil se mě uchlácholit, tak jako pokaždé za poslední měsíc, "nebo by sis chtěl zítra raději odpočinout?" Zadíval jsem se do jeho hnědých očí, skoro mě prosily, abych zítra nechodil.
Věděl jsem, že je ze mě unavený, všichni ostatní z mého ročníku už svoji první cestu zvládli. V podstatě se nyní čekalo jen na mě. Schuster nebyl rád. S nikým jiným, snad v celé historii Ústavu, se nemuseli zabývat tak dlouho. Jenže nikdo jiný zatím nebyl jako já.
Co myslím tím 'Nebyl jako já', ptáte se? Sám bych to nevěděl, kdybych jednou, ještě jako malý chlapec, nezaslechl Schustera, jak někomu říka, že jsou se mnou problémy, protože jsem 'Nejasného původu.' Do teď ta slova moc nechápu, ale řekl bych, že to souvisí s tím, že jsem sirotek.
"Alexi?" před obličejem se mi mohla Schusterova ruka.
"Tak co tedy zítra?" dožaduje se svého vytouženého volna a jsem ochoten mu ho poskytnout.
"Rád si zítra odpočinu," řekl jsem skoro šeptem, "stejně se necítím moc dobře."