Laboratoř se nachází v části Ústavu, ve které jsem byl jen jednou, a to když mě našli. Bylo mi tehdy pět a nic z toho, co se dělo před tím, si nepamatuji. Moje úplně první vzpomínka je na Laboratoř plnou cizích lidí.
Chvíli mě tam vyslýchali a když jim došlo, že si vážně nic nepamatuji, odvedli mě nejdříve do Odívárny pro nové šaty a potom mi přidělili ubikaci. Od té doby jsem majetkem Ústavu, nebo mi to tak alespoň přijde.
Má to ale i své výhody. Odívárnu a veškeré oblečení v ní má nastarosti Stephanie. Je to drobná blondýnka, která se dokáže proměnit v démona z pekel, když ji naštvete. No dobře, možná trochu přeháním, ale věřte mi, že naštvat ji byste rozhodně nechtěli. Já to zažil jednou a od té doby se snažím v jejím okolí chodit po špičkách.
Odívárnu má nastarosti co pamatuji, z čehož usuzuji, že jí je minimálně třicet let, ač na takový věk rozhodně nevypadá. Je moc hezká a já si myslím, že pro mě má slabost.
Kdykoli potřebuji nějaké oblečení, vím, že za ní stačí zajít. Možná to dělá, protože ví, že nemám rodinu, ale v každém případě je hezké mít někoho, kdo se o mě postará, když potřebuji.
K Laboratoři jsem přišel přesně ve tři hodiny. Rozhlédl jsem se, abych zjistil, jestli mě nikdo nepozoruje a opatrně jsem zaklepal na dveře.
Na jejich druhé straně začal kdosi dupat. Po chvíli se ozval ženský hlas.
"Moment!" dolehlo ke mně trochu tlumeně. Dupání ustalo a dveře se otevřely.
"Ahoj Alexi!" vyhrkla vysoká bruneta a popostrčila si brýle výš na nos.
"Ahoj, známe se?" zamumlal jsem rozpačitě.
"Ty si mě asi nepamatuješ," začala žena, "ale už jsme se setkali." A než jsem se vzpamatoval, vtáhla mě dovnitř Laboratoře.
ČTEŠ
Z kronik Cestovatelů časem: Johanka z Arku
Science FictionPřemýšleli jste někdy nad tím, jak vznikají záhady? Nad tím, kdo postavil pyramidy? Koho v minulosti uctívali, jako bohy? Kdo vnukl významným lidem jejich nápady? A slyšeli jste někdy o tom, že to byli mimozemšťané? A položili jste si někdy otazku:...
