Jednou jsme tak společně seděly na terase za cukrárnou. Bylo již dávno po zavírací době, postupně ale s ocelovou jistotou nás halila sametově černá tma. Jediným zdrojem světla sestával umírající západ slunce.
Dělala jsem, že nevidím, že jí opět několik slz uniklo na svobodu z klícky jejích očních víček.
Stékaly po tvářích, nechávaly za sebou mokré cestičky a smáčely pramínky jejích vlasů, volně padající kolem jejího obličeje, rozpouštěly řasenku, marně se snažily vyplavit tíživý smutek, který stahoval její jinak andělskou duši ke dnu.
,,Kláro? Na pohřbu bych si přála oranžové růže," pronesla najednou do ticha.
Znovu jsem nerozuměla.
A znovu jsem porozuměla až příliš pozdě.
ČTEŠ
ORANGE LISA | Rainbow Suicides
Short StoryLisa Marquez. Dívka, jejíž tvář brázdily slzy. RAINBOW SUICIDES je série několika ShortStories, z nichž každá pojednává o jedné duševní, mentální, nebo psychické poruše, případně jiném problému tohoto rázu. Každá kniha popisuje pocity jedné z...
